"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Sonety

Suzanne Renaud-Dveře v přítmí (Dveře v přítmí, 1947)

24. dubna 2007 v 17:32 | Suzanne Renaud
V jizby mé průsvitném šeře,
kde oheň záhy zahyne,
dveře jsou rudé a stinné,
živé jsou v listopadu dveře.

Jsou bledé jako dnové příští,
děs do mysli z nich procitá.
Stránka to, krví politá,
z níž slova - jaká slova - prýští?

Přízraku z popela a lávy,
smí na tě patřit bez obavy
jen kočky oči, žluté oči,
okénka jam a sklepení,
kde občas lucerna poskočí,
s níž bloudí zloději a šílení.

Xaver Tejřov - dva sonety ze sb. Postřehy a city (1932)

24. dubna 2007 v 16:54 | Xaver Tejřov
Melancholie

Dumy v kraji - v krvi dumy!
V černých skalách smrky, sosny
nepohnou se, nezašumí -
V cevách stuchlá němota.

Slizký lesk má pažit rosný,
mhla jak popel jasno tlumí,
o nechuť, jít za sny pro sny,
touhy vzlet se troskotá.

K čemu v běhu roků plání
od zklamání ku zklamání
honit účel Života?!

Hleď jak plží rod v šeř ulit
v nemyslivý kout se stulit
s vědomím, že's nicota! -

Červnová noc
Tma dusná obzor zajala.
- Hořčím pach žitných lích! -
Nevidět na krok bezmála
v zalknutých alejích...

Hrdlička v snu se zasmála -
jak vzúpění ten smích,
jímž ticho úzkost proťala
dvou, v tmách se střetnuvších.

Bezvětří těžké olovem,
vody, zem jak by hnily v něm -
Vjem klesá pod svůj práh...

A v pustém tvarů zániku
osamělému poutníku
kdos jak by k hrdlu sáh'!
 
 

Reklama