"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Pavel Josef Šafařík - tři sonety ze sb. "Tatranská múza s lýrou slovanskou" (1814)

26. srpna 2014 v 15:44 |  Sonety
Jiskra Božství

(Připsáno M. K.)

Co jest člověk? co jest život jeho?
Stín jest člověk, život jeho sen. -
Od hvězd spadlá jiskra Božství jen
Můž mu půjčit bytu skutečného.

Sletěl blesk: a bělmo s pošmourného
Oka padá, mrak se mění v den.
Sletěl blesk: a srdce vře, až ven
Proud se cytů vroucných valí z něho.

Světlo, světlo, to jej z spaní budí,
Vznáší k hvězdné nebes výsosti:
Láska, ta ho stezkou milosti

Zmrtvé říše v ráje květlé pudí. -
O, jenžs pravým obou ctitelem -
Buď y mým vždy věrným přítelem!


Ohled na vlast

(Připsáno J. B.)

Ještě jednou slzý plným okem
Zbíhám, vlasti drahá, strany tvé.
Měj se dobře, pole přemilé!
Měj se dobře! - Jáť jdu těžkým krokem!

Květné louky! vyť se v nové s rokem
Oblečete roucho spanilé,
Libý proudu! ty vždy vlny své
S chřestem uzříš técy volným tokem.

Mé však růže v tváři denně vadnou,
Vstehně sýla klesá, - žíly chladnou,
Aniž více zkvetne jaro mé,

Když mi vrstvy sněhu na leb padnou.
Měj se dobře, vlasti! - Kraje tvé
Slunce živ, a láska prsy mé!


Napomenutí

(Připsáno O. C.)

Zkvetla země: v háji Nymfy vijí,
Rozdělené v spolky veselé,
Z hrdých růží věnce zardělé,
Vzácný dar, nímž jasné čelo kryjí.

Zde se z hrozna zlaté slzy lijí;
Zovou k stolu srdce zatmělé;
Ními sladnou péče kyselé,
Duch se zpíná, zkřehlé sýly žijí.

Tam se s chřestem zřídlo s houšti řítí
V moře běžíc: - naše polkne dny,
Příteli, tak rychle propast tmy.

Ží, když jsy tu! - trhej živé kvítí,
Pokud čerstvá v žílách chřestí krev!
Mášli pak ho, pomni na můj zpěv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama