"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Květen 2013

Hlásný, vuolaj bez přestání - staročeský předchůdce sonetu ze 3. čtvrtiny 15. st.

27. května 2013 v 15:44 Sonety
Hlásný, vuolaj bez přestání,
jenž pravdy máš seznání,
opatruj, ať vždy není
hradu vztečení.

Nepřátel máš přieliš dosti,
túlajíc v své zlosti,
zda by mohli dojíti,
hradu moc míti.

Hlásný, vuolaj velmi pilně,
a nebudeš omylně
zklamán předivně.

Vezmi vína, vuody, chleba,
anebť příde ta hodina,
žeť bude třeba.

(Pozn. Jde zřejmě o nejstarší ukázku pronikání sonetu do české literatury a jeden z nejstarších dokladů tohoto jevu ve slovanských literaturách vůbec, viz článek Josefa Vláška "Nové stopy vlivu sonetu ve slovanských literaturách". In: Slavia. Roč. 59, č. 4, 1990, s. 368-376. Text básně převzat odtud.)

Vojtěch Pakosta - Utopie (1890)

18. května 2013 v 22:45 Sonety
Přelude klamný bujné fantasie,
z paprsků vláken pěvců snové zlatí:
že v ráj se opět jednou lidstvo vrátí,
a v nápis brány "mír" a "lásku" vryje.

A teď kde tygr vztekle o mříž bije,
s beránkem schoulen bude spočívati;
druh druhu na vždy usmířenou bratí
v náručí padna, šípy záště skryje.

A básník k písni zladiv svoji lyru,
v olivy stínu sladce bude pěti,
o lásce věčné, věčném lidstva míru...

Leč kdy zrak v líci skutečnosti zbloudí,
mně vzhled ten trpký úsměv na rty loudí.
"Ó šťastné, šťastné poesie děti!"


(sb. Růže a ostny, 1890)