"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Březen 2010

Vítězslav Nezval - Cukrová balada (sonet ze sb. Pantomima, 1924)

31. března 2010 v 20:11 | Vítězslav Nezval |  Sonety
Švec Konstantin a Berta s čalouníkem
jdou na jarmark tu neděli
Sušenek kornout švihák nadělí
a Konstantin se skryje za patníkem

Až půjdou zpět svým šidlem máchne švec
a do příkopu omráčen se svalí
aby ho lidé potkávali
a řekli si To umřel milenec

A zatím jeho duše čistá
oblétat bude pána Krista
a na sandály se mu posadí

A Berta s čalouníkem Rudou
pohřbívat jeho tělo budou
v zátiší pantoflíčků na dně zahrady



Převzato z: Nezval, Vítězslav. Pantomima. Praha: Ústřední studentské knihkupectví a nakladatelství, 1924.

Božena Benešová - Refrain (sonet ze sb. Verše věrné i proradné, 1909)

28. března 2010 v 15:11 | Božena Benešová |  Sonety
Znáš refrain dráždivý a monotónní,
jenž doprovází nudnou píseň žití,
a který pochmurně jak hrana zvoní
a jindy jiskry illusí tvých nítí.

Má mrtvolný tón vyřezaných sloní,
i mramorů lesk, pod dlátem když svítí,
má vůni, kterou sad tvůj dýchal vloni,
i plodů chuť, jež na rok může míti.

V něm minulá i budoucí tvá dráha
se kříží slibem zklamání i blaha,
když vypne touhu tvou a hned ji skloní.

Slast čekání i marnost ovane tě,
jež skrytá v jediné spí jeho větě:
"Je mrtva láska, žije sen můj o ní."




Tereza Dubrovská - Vím, vše zase bude, jako bylo dříve (sonet ze sb. Rudé kamélie, 1929)

28. března 2010 v 14:57 | Tereza Dubrovská |  Sonety
Vím, vše zase bude, jako bylo dříve,
soumrak smutky snese šedou dálavou,
na květ jíní svane, do mé duše snivé,
slzy trysknou z oka, skanou na líc mou.

Vánky přijdou s vrchů - květy zimomřivé
zavrou kalich něžný, v šeři uvadnou,
moje žhavé srdce ztichne, láskou chtivé,
s nedopěnou písní, toužnou, jásavou.

Všechno zase bude, jako bylo kdysi -
smutky vstanou, křídlem vše kol ovinou,
jak ta černá mračna, jež tam v nebi visí.

A má smutná duše kapli vystaví si,
pohřbí marné touhy, uspí lásku svou,
z písní věnce svije, slzy s rosou smísí...