"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jaroslav Kvapil (1868-1950) - Intermezzo: Sonety (7 sonetů ze sbírky Růžový keř, 1890)

8. června 2009 v 14:34 | Jaroslav Kvapil |  Sonety
Iniciála

Tvou krásou zázračnou své sloky začnu snící:
mdlou krví minia jak řízy Madonn sněží
se v starých modlitbách, jež v oratořích leží,
tak budeš zářit v nich svou zbožnou zřítelnicí.

Tak chrámem gothickým šli k Panně Prosebnici,
když hřměly varhany a všechny zvony věží,
v svých těžkých infulích a s žalmen na rtech kněží,
jak k tobě, Madonno, má píseň jásající.

Já před tvým zázrakem mřel v úžasu a plesu,
až jeho nádheru jsem do své duše přijal
a ve své umění jak skapulíř ji nesu.

Kdo zvedne knihu mou, až dávno mrtev budu,
ten spatří krásu tvou hned v barvách iniciál,
z nichž bude sálat jas tvých nesmrtelných údů.



Portrait

Má prababička v empire-costumu
- je hedvábný a měkce řasnatý -
vlas havraní má stuhou sepjatý:
jak účesu to sluší modnímu!

Jak neodolat kouzlu zvláštnímu,
jež lákat zdá se ňader poupaty,
plá ve zraku, jenž mírem bohatý
tak vlídně září jak svit podzimu!

Ó spanilá jsi jistě byla tak
jak anděl můj, jenž tvůj má vonný vlas,
tvou postavu i divně snivý zrak.

Ó prababičko, svět jde stejně dál:
zda vroucně tak, jak já teď, v dávný čas
též galantní můj praděd miloval ?!



Pagoda

Ó divná náhodo!
Smrť hlavou kývá taky.
VRCHLICKÝ

V svůj vějíř chytila jak čínská tanečnice
mé srdce krvavé a usmívá se snivá,
hned výš je vyhodí a hned je na rty skrývá
a moje rozpaky ji stále baví více.

Hle, před ní na stole v smích stahující líce
se šklebí pagoda a monotonně kývá,
jak fatum nezvratné se tupě na mne dívá,
má tělo nestvůrné a šikmé zřítelnice.

O kývej, pagodo, a směj se mému zmatku,
vždyť touha bezcitná jak tvoje usmívání
a bolest tajená mé srdce zhubí v krátku.

O kletý souhlase, v němž naděj má se ztrácí:
když ona přikývne, vždy k smrti bol mne raní -
a tvoje kývání vždy k nové resignaci!



Sonet o mém umění

Jak starý mistr mysle na Madonnu
v div miniatur kouzlil krásu ženy,
vlož, básníku snů vůní omámený,
sem kouzlem barev žhavou píseň onu.

Mé umění, jsi plno měkkých tónů
i těžkých barev, tkaných na gobeliny,
a v duši mé jsou Kráse posvěceny
tvé divné sloky září visionů.

Máš zvláštní půvab divných ženských zraků,
já tebe kdysi našel v světic klínu
a teď tě nesu Krásy do zázraku.

Z tvých miniatur její missál vzrůstá
a nepochopen, ztracen v jejím stínu
jak misku Graalu zvedám tebe v ústa.



Koflík

Pln divných květů je a pestrých tulipánů,
lesk jezer modravých tam plane skrze sítí,
mrak šedých volavek se v jejich pláně řítí
a draci bizarrní se v každou plazí stranu.

A v čaje houštinách je kiosk z porcelánu,
kde rajky báječné své peří kryjí v kvítí,
zřím křídel nádheru, jak v zlatém slunci svítí,
a plameňáků krev i stáda pelikánů.

Z té páry opojné, co stoupá z něho šerá,
jak tělo ženy zřím růst´ bílou lilii
i zraky mandlové, jež zářily mi včera.

A zvolna zvedaje si k ústům okraj bílý
mním, snílek šílený, že z něho vypiji
těch vonných retů jed, co včera z něho pily.



Duše

Ó bože nesmírný, ty za pradávných časů
jsi stvořil duši mou, když stanul´s nad vodami,
z hvězd, které étherem se nesly kaskádami,
z tmy nocí hlubokých a z liliových jasů.

Jak orel královský se ona chvěla v žasu,
kde v koutech vesmíru hvězd mžely smutné plamy,
v snech její hořících žen přelud bral se známý
i zřela nesměrnost a žhavých nebes krásu.

V hrob těla pochován a znaven parným žitím
přec, básník nadšený, plám tvojí nesměrností,
ó bože veliký, a nesmrtelnost cítím.

Jak tehdy v pravěku, tak věčně do závrati
má duše hoří dál a nad prachem mých kostí
žár její horoucí v svět celý bude pláti.



Má poesie

Má poesie jako mrtvá kráska
spí v hrobě velkém s purpurovým šatem,
jenž nádherný a hnědým protkán zlatem
pln stuchlých vůní setlívá a praská.

A v jejích prsech, jež jsou samá vráska
a těžky drahokamů majestátem,
se nechví srdce v rhytmu žitím vzňatém,
kde zpívalo by nadšení a láska.

Tak ukryl jsem ji v hrobky místa tmavá
a symbol kříže vtiskl v její dlaně;
čas půjde dál a hrob se propadává.

Však rudé růže vzrostou z jeho tůně,
zář nebes věčně bude padat na ně
a v písně mé jich nesmrtelná vůně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama