"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Radek Malý - všechny sonety z aktuální sbírky "Malá tma"

29. prosince 2008 v 19:36 | Radek Malý |  Sonety
Míchá se mlha. Moří dřevo řeky.
Na molu málem upad jsem a vstal.
Na mol; já. Malé málo z mnoha mál.
Navěky, pro teď. Dýmá z šedé deky.

Co jsem si rozbil, to si zase skládám.
Nepadám, zvadám, jinej nebudu.
Tour de France po svým vlastním osudu
začala, běží, pro ostudu, madam.

Zbabělo léto. Ale vy mně taky!
Fakt jsou i města, kde nestaví vlaky?
Z ešusu vosu vypil jsem a vím.

Stárneme, zdá se. Nebo je to nemoc?
Nelze mi jinak. Neumím to přemoct.
Zbabělo léto. Tak si zbabím s ním.

Veliký město. Masa masa lidí
raněných ránem teče ulicí.
Pondělek střílí těžkou municí.
Nevoják, voják - ráno si nás třídí.

Minová pole plácků. Střelba zprava.
Nákupní zóny. Fronty v trafikách.
V zákopech kanclů dusí potu pach
a smyčky skvěle uvázaných kravat.

Jsou ještě světy, kde se slunce rodí
z moře a dlouhé jsou pak stíny lodí,
kde nepočítáš, kolik ti co hodí...

Jekoty sirén, tanky autobusů.
Jde o život. Žít zvykli jsme si. Z musu.
A kápo čas nás nutí do poklusu.

Řím

Zas cherubíni táhnou ulicema
dopitých Římů. Ničej výlohy,
piercingy v křídlech. Plivou na rohy
a demonstrujou, že se něco nemá.

Pak nazí skáčou z fontány di Trevi
a husy kejhaj, že jde o kejhák.
Jeden mi žehná, místo dlaně hák.
Svatoušci jsou to. Občas ňákej prevít.

Aj, andělové s plamennými meči,
připálíte mi? Vezmem palác ztečí -
jsme jeden dav!

Padneme spolu. Pod stůl. Pámbu s náma.
Dál cherubové táhnou tunelama
vypitých hlav.

Berlin

V kavárnách pijem u jednoho stolu
s rarachy vodku. Sluší nám to spolu.
Čtvrt na smrt. Ještě fůra času,
tak pijem. A Bůh drží kasu.

Andělé strážní míhají se za skly
výloh a sklínek. Do koní už práskli.
Nechtěli nalít ani včera,
tak pijem - z dlaní Lucifera.

V Kreuzbergu Kristus válčí se svým stínem
a červené je nebe nad Berlínem.
Stříká z něj krev a káva.

Jakýpak soudy - co si neprominem,
spálíme v lihu, spláchnem levným vínem.
Tak pijem. Marná sláva.

Malátná malá tma míhavě mrká. Mosty
se o to přou, kdo půjde pod ně spát.
Je pondělí a po neděli hlad.
Malátná malá tma. Svítí z ní kosti.

Vranění, šeření. Čeření času. Ostych
utrhnout kytku, s můrami se prát.
Bílému králi dává dáma mat.
Jsou škvíry ve dvířkách. Jsou okolnosti.

Opletník plotní se zaplétá s plotem.
Noc brčkem topolů mléko mlh srká.
Běžkyně lesklá potem.

Váha se převáží. V hodinách hrká.
Malátná malá tma míhavě mrká.
na život za životem.

V soumraku park a soumrak v parku. Bárku
Měsíce vidíš vyplout nad špice.
kostelů. Buldok štěká na špice
v soumračném parku, útočišti párků.

Kaštan se praštil do ježaté hlavy
a puká. Do rzi staré aleje
se lije tma. Ta ale stále je
jen soumrak hustší o hněď hořké kávy.

A oranžovo: ohó, od luceren!
A zvony: Michal, nebo Marie?
A černo. Kněžna máchla vraním perem.

V noci park a noc v parku. Starý je.
Starší než sen, jenž, když se neproberem,
do masa jako srp se zaryje.


Se svolením autora převzato z: Malý, Radek. Malá tma. Host, 2008.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rýža | Web | 23. října 2011 v 9:12 | Reagovat

Má oblíbená, první a poslední knížka, kterou jsem si byla schopná koupit okamžitě po přečtení jedné jedinné věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama