"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Ondřej Macura - dva sonety ze sb. Žaltář (2008)

13. listopadu 2008 v 14:07 | Ondřej Macura |  Sonety
XXV.
(Čtvrtá romantická variace na banální téma)

Hladit jen tmu je vlastně příjemné.
Psát básně těsně před půlnocí,
aby se hrůbky nadnášely ve mně,
duch aby řachtal v mých páteřních kotcích.

Občas se polechtat, zasmát se havraně,
když praská démonický kašel zubních past.
Miluj jen žiletkami! Krev teče naštvaně
či nasraně. Vždyť je to jenom past.

Už jsem i oholen a můžu do peřin.
Trošku mě zmáčkněte, ať vám vše uvěřím.
Povinný sonet ulovit a předat ho řezníkovi.

Rozhnípu poslední soud o sobě a kdo ví,
snad potkám vás v tom zlatém kraji,
kde se už všichni zhruba znají.

XXVI.
(Pátá romantická variace na rosí téma)
Věře Rosí

Injekce trýzně? Na to nikdo nemá:
Dát právo oku na svůj kousek mrvy.
Injekce trýzně? Jaké sraní s nima,
když i ze světic jsou jen lepší kurvy,

když konečník potulných demokratů,
co stejně jednou zemřou jako psi,
je všeho počátkem. Kdosi kráčí z vratů,
roztočit kolotoče oběšenců na návsi.

Injekce trýzně? Odkud by se vzaly?
Kdo si je zaslouží? Naše tak řečené žaly
jsou vlastně nadšené. Zeleň nepřichází!

Ve všech těch hospodách, ověnčeni rzí,
ve všech těch hospodách, kde jsme se všichni zapomněli,
jsme lepší? Zasloužíme... něco? - Tak CO bychom chtěli?

Se svolením autora převzato z Macura, Ondřej: Žaltář. Literární salon 2008.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama