"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Hermor Lilia - dva sonety z nového výběru "Osamělý chodec"

30. listopadu 2008 v 11:43 | Hermor Lilia |  Sonety
Vlast

V uhelných nocích, za tmy nové luny,
nadměrnou vášní čisté hvězdy žijí,
stín lehký vrhá klas, květ, ruka, struny,
když modrými je vznítí magnézií.

Ty stíny stálic pozvolnými suny,
neslyšně třtiny, v tebe lehce vryjí,
v mhu vědomou, má duše, blahé runy,
zvěst o tvé tajné vlasti Etherii.

Mdlá hmota, plytce tkaná elektrony,
svým hrubým zdáním tebe nelekej,
to v širém prázdnu matných bodů vír.

Svou pouhou vůlí náhle zastav jej,
i zmizí zeď, strom, skála, zem i zony
a volna vejdeš ve světelný mír.

Tři

Je přece zázrak! V pratmě nekonečna
sto tisíc soustav srší, jiskří div
mhy mihotavé, smělá dráha mléčná,
zrak zmámen zírá na hieroglyf.

Náš oblak - svět (prach vírný neskutečna!)
snad už byl o let myriádu dřív,
jej vichří v modrou spirálu smršť věčna,
v tmě tana, z dáli zroben, zdá se živ.

Tím houpán reálnem, slep jeho jasem
nahmatám maně pod tvým chladným lasem
zas hádanku, jež divně zve se duch.

Snad druhá za sebe i prvé zšílí,
hloub za vesmírným černem nezáří-li
záhada záhad, divně zvaná Bůh.


Převzato z. LILIA, Hermor. Osamělý chodec. dybbuk, Praha 2008.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama