"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Květen 2008

Ludvík Lošťák - Znělka (sonet ze sb. Básně, 1891)

18. května 2008 v 1:39 | Ludvík Lošťák |  Sonety
Já vidím Tě, jak dumáš u klavíru,
jak z dřeva, ze strun kouzlíš tóny,
a slyším té Tvé mladé duše stony,
jak plují s písní v harmonickém míru.

O slyším Tvoji Musu, Tvoji Lyru,
jak hučí, lká se hřbitovními zvony,
ba slyším želet ty Tvé bolné nony,
neb hledáš jako Lenau boha, víru.

Ty toužíš v hvězdách najít Tvůrce světa,
a písní rozehnat chceš s čela vrásky,
s ní bouřit ze snů věky, prchlá léta,

s ní hory strmé drtit v malé částky,
neb znát chceš, člověk bůh-li je, či sketa;
Ty toužíš pravdu znát?.. Jdi, ptej se lásky!

Seamus Heaney - Scrabble, The Cot (dva sonety z cyklu "Glanmore Revisited", tj. "Návrat do Glanmore")

16. května 2008 v 3:53 Sonety
Scrabble
in memoriam Tom Delaney, archaeologist

Bare flags. Pump water. Winter-evening cold.
Our backs might never warm up but our faces
Burned from the hearth-blaze and the hot whiskeys.
It felt remembered even then, an old
Rightness half-imagined or foretold.
As green sticks hissed and spat into the ashes
And whatever rampaged out there couldn't reach us,
Firelit, shuttered, slated and stone-walled.

Year after year, our game of Scrabble: love
Taken for granted like any other word
That was chanced on and allowed within the rules.
So "scrabble" let it be. Intransitive.
Meaning to scratch or rake at something hard.
Which is what he hears. Our scraping, clinking tools.
The Cot
Scythe and axe and hedge-clippers, the shriek
Of the gate the children used to swing on,
Poker, scuttle, tongs, a gravel rake --
The old activity starts up again
But starts up differently. We're on our own
Years later in the same "locus amoenus,"
Tenants no longer, but in full possession
Of an emptied house and whatever keeps between us.

Which must be more than keepsakes, even though
The child's cot's back in place where Catherine
Woke in the dawn and answered "doodle doo"
To the rooster in the farm across the road --
And it is the same cot I myself slept in
When the whole world was a farm that eked and crowed.
převzato z http://archiver.rootsweb.ancestry.com/th/read/IrelandGenWeb/2002-11/1036525253

Rainer Maria Rilke - sonet č. 5 z prvního oddílu "Sonetů Orfeovi" (v překladu Václava Renče)

16. května 2008 v 3:33 Sonety
Nestavte pomník. Růži nechte jen
mu každoročně vykvést na oslavu.
Neb je to Orfeus. Jen proměněn
v to nebo ono. Nelamte si hlavu

s jinými jmény. Když to zpívá, vždy
Orfeus je to. Přijde, zmizí zase.
Ó, nestačí, že růži přemnohdy
o pár dní přetrvá, než zajde v čase?

Jak musí mizet, byste pochopili!
A byť mu bylo těžko odejít.
Co jeho slovo nad vámi, v tu chvíli

jest on už tam, kam nemůžete za ním.
Břemenem lyry netísněn a skryt,
tak míjí výš, co chví se nasloucháním.
převzato z R. M. Rilke: Elegie a sonety. Praha: BBArt, 2001. s. 65