"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jan Kollár - Slávy dcera ve třech zpěvích (encyklopedie slovanstva ve 150 sonetech; v 1. vydání z r. 1824, které se ještě dá číst) část 4/5

12. dubna 2008 v 13:56 | Jan Kollár |  Sonety
§§[100]
91.
O kýž aspoň, jako někdy v štěstí,
Přítel v trýzni těchou přispěje,
Jenžby kleslé křísil naděje,
Smích a žerty míchal do neřestí;

Nic, jen jedno pouť mi příkrou klestí,
Tím jen srdce tytýž okřeje,
Jako poupě, když ho šlepěje
Slunce shnětly, Nymfa zase pěstí:

Ty hro sladká zvuků melodických,
Vy mých citů truchlých nádoby,
Dítky nebe skryté v slovích lidských;

Bez vás sotvy lzeloby mi tísně
Dvou zlých bohů nésti poroby,
Bez vás, třetím dané bohem, písně.

§§[101]
92.
Mnohý jazyk, znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem,
Že ste jeho outlým žvanicem
Košík daly, k tanci s vámi maje;

Ale nač se, skřehlost oudů znaje,
Stařec k hebkým vtírá mladicem,
Aneb blázen k sněžným hranicem
Béře roucho pálčivého kraje?

Vy ste, kdo vás bez předsudku cení,
Básně, kterým smysl nemizí,
Přitom líbých milovnice znění;

Buďtež tedy volné tomu zvuku,
Který k slovanskému pobízí
Plesu vaší Hesperidky ruku.

§§[102]
93.
V živobytí lidském žádná směna
Horší není jako v pohlaví,
Když se ona outlá rozpraví
Povah v něm a charakterů stěna;

Ženský muž se tak jak mužská žena
Cti a štěstí svého pozbaví;
Toho tam se málem zohaví
Této mnohem člověčenství cena:

Muži vůle, čin a smělost sluší,
Ženě prosba, cit a mlčení;
Ten buď více duchem, tato duší;

Muž ať táhne nebe k cnostem dolů,
Žena zemi vzhůru k blažení;
Jen tak přijdou krásně k cíli spolu.

§§[103]
94.
Pohleď oko na ty jasné strany,
Pro něž liješ slzí potoky,
Zaleť na vrch onen vysoký,
Co as dělá anděl milovaný?

Zda sem hledí stojíc u vrat brány,
Či hrou kojí osud divoký,
Či list píše, čili výtoky
Léčných bylin hledá pro mé rány:

Strojíli však kadeř u zrcadla,
Lkáli k nebi v svatých hodinách,
Boj se pomsty, jenžby na tě padla;

Líbáli jí patu vlna čilá,
Spí-li v sadě sama v květinách,
Vrať se, by tě bleskem nestrávila.

§§[104]
95.
Oni rtové, jejichž vůně plynná
Oheň vlila duše do naší,
Že kost v těle jihne nejzazší,
Oni rtové jsou mých strastí vina;

Tak dech loudný k chřípím nehostinná
Arabia z dálky přináší,
A když vejde v kraje nejblažší
Poutník, pozdě upí horkem hyna;

Oni rtové rajských kvítků medem,
Nektarem a mannou tekoucí,
Opili mne sladkým tímto jedem;

Oni rtové, do nichž všecky Muzy
Milek svábil lukem vládnoucí,
Uvrhli mne v tyto věčné hrůzy.

§§[105]
96.
Z Kapu perly, z Chili nese kovy
Loď a šťastně plachty rozvíže,
Vír ji shltí portu nejblíže,
Cože kupec bohům lítým poví?

Vzchop se z Nicu, trůn si rozbí nový,
Světu půl se vydej za kníže,
Pak slož berlu, z hrdé Paříže
Táhni až tam kdesi na ostrovy:

Netaj, když se ku tak vzácné tichá
Ztrátě někdy slza připojí,
Špatnáť mužnost, v níž jest necit, pýcha;

I kdoby mně tedy radost vrátil,
Co mne v světě živa ukojí?
Vy jen loď, trůn, já sem srdce ztratil.

§§[106]
97.
Vůkol rokle k vraždě čnící pluji
Půtku veda s moře vlnami,
Ty mi kyneš k sobě rukami,
Než mrak větry, saně oheň dují;

Doufám zoufám, tonu vynikuji,
Již se slza míchá s slzami,
Ruku lapám, chtěje skalami
Vzhůru, anť se v propast se mnou sují:

Pohřebte mne tedy, pohřebte mne
Živly krotší mého osudu,
Pohřebte mne v hroby země temné;

Ukaz mizí v duši nechav smutek,
V němžto sotvy mysli nabudu,
Zdáníli to bylo, čili skutek.

§§[107]
98.
Zhrdna vším tím co je smrtedlné,
V poušť své kryje starček šediny,
Vzav hůl, knihu, kříž a hodiny,
Boudku splete, šalbám světa klne;

Tělo svadlé, srdce Boha plné,
Zahrádku má, pěstí květiny,
Chudým radí, vítá hrdiny,
Divy tropí, pokud neoslne:

Tak hle starcům přeje vírou zpiatým,
An již tuším lásky věkům zlatým
Nebe přáti naskrz ustydlo;

Já nic nemám, stín mé bydlo chladný,
Papír listí, slzy černidlo,
Posel větry, a host Milek zrádný.

§§[108]
99.
Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
Kde mne vedou křové klikatí,
Nech se lístek stromu zaklátí,
V outěk prchnu chybným, plachým krokem;

A však opět, jak když po divokém
Vichru slunce horu ozlatí,
V slast se trpkou smutek obrátí,
Stojím, blednu, ňádra vlaže okem:

Jenom pláč mi bol můj hojí strastný,
Těchou přátel roste břemeno,
Sen mne nezná, pokrm sobě hnusím;

O ty kraji! o ty břehu šťastný!
Vám to v blízku míti souzeno,
Co já v zdálí oplakávať musím.

§§[109]
100.
Na hor chlumy, na nejvyšších čela
Skalin lezu před svou nesnází,
S břehů k spádům, z hlubin na srázy,
Jako srna střelcem ovdovělá;

Však mne i tam tráplivého smělá
Milka ruka ještě sprovází,
Prstem chytrým líčíc obrazy
Jakby Ona před očima chvěla:

Kliď se, zběhu šalný, vzdorně řkoucí
Kráčím na kraj příkré strminy,
Tu tě, tu vás vrhnu ňádra žhoucí;

Již již padám kleje lidi, bohy,
Anť se, ó div, v lůnu roviny
Státi najdu, neuraziv nohy.

§§[110]
Zpěv
III.
Dunaj.

§§[112]
101.
Podnět ducha tam mne jíti trápil
Kde byt mají krásné uměny,
Abych, najda jejich prameny
Na Parnasu, moudrosti se napil;

Smělo na chlum nejvyšší sem kvapil
Rozpjatými v tužbě rameny,
Ano jinou, místo Mudřeny,
Zaslepenec, bohyni sem lapil:

Tak se kárá lidská drzost sama,
Když se rozum toulá v zánebí
Nohy blízká pohlcuje jama.

Proto radím, zvláště v mladém stavu,
Že týž pozor dáti potřebí
Na své srdce, jako na svou hlavu.

§§[113]
102.
Hory, hory, slyšte, hory skalné,
Vstupte vrstvou hora na horu,
Stavějte mi řebřík v prostoru,
Z níž bych uzřel ono srdce dalné:
Hory, hory, slyšte, hory skalné!

Řeky, řeky, slyšte, řeky valné,
Dřív než jdete v moře oboru,
Slitujte se, neste ukoru,
Neste jí tam tyto slzy kalné:
Řeky, řeky, slyšte, řeky valné!

Proč ste ztichli, vějte k ní mé vzdechy
Z dálky této, vějte, větrové,
Rozdujte své lkáním mojím spěchy:
Proč ste ztichli, vějte k ní mé vzdechy!

Zchvaťte mne k ní, aneb běžte pro ni,
Buď již sami tejní duchové,
Nech bouř a tma a strach kroky honí:
Zchvaťte mne k ní, aneb běžte pro ni!

§§[114]
103.
Ani oudol Tater těchto tichá
Kolem hradbou chlumů věnčená,
Chlumů, jejichž hlava zelená
V oblaků se a hvězd cesty míchá;

Ani Píson, jehož v Eufrat spíchá
Voda z zlatých zřídel prýštěná,
Ani šťáva v léčné vařená
Dílně, kde sám Vulkán oheň dmýchá:

Nic mne před mou nemůž skrýti strastí,
Nic mým nedá prsům ochlady,
Není v světě pro mé rány mastí;

Co jsou Tempe, vzav jim Nymfek zjevy,
Bez pastýřek co jsou Arkady?
Co jsou ráje, v kterých není Evy?

§§[115]
104.
Tu sem někdy první cítil radost,
Záři Tater spatřiv zardělou,
Tu všem vinšům písní veselou
Každá louka učinila zadost.

Nyní žravou v srdci nosím žádost,
Vlastní žel svůj lkáti nesmělou,
Ach, kdoby mi onu zmizelou
Mohl ještě navrátiti mladost!

Srdce samo dává věcem barvu,
Smíchy klade na rty starobě,
Na tvář mladi pláč a šedin larvu;

Ono na máj mění nahý leden,
Snáší stohy zlata chudobě,
A má kde chce peklo aneb Eden.

§§[116]
105.
Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
Snové o ní, příštím jitřenky,
Bývají mé první myšlenky:
Přijdeli dnes aspoň psaní od ní?

Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,
A míl čítám ode milenky,
Až kdy měsíc patří v studénky
Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní:

Proč si život, štěstí mladých lidí,
Ach, proč lásky více nešetří
Která život dává, krášlí, řídí!

Kdybych mohl, sámbych zlaté mosty
S hory k horám zdělal v povětří,
Aby láska zvláštní měla posty.

§§[117]
106.
Rcete ženci, co tam se srpečky
Klásky v poli žnete hebounké:
Zdaž ste jedné hezké hezounké
S věncem zlatým neuzřeli žnečky?

Pastýřové kteří na kopečky
Ovce vyvádíte bělounké:
Zdaž ste jedné hezké, hezounké
Neviděli někde pastýřečky?

Asnad vy ste drozdi, holubinky,
Skály, zřídla, křové rozvití,
Slyšeli hlas oné krásné Pinky?

Šetříteli lkání lásky ctnostné,
Povězte mi kde je k najití,
Zahanběte losy nelítostné.

§§[118]
107.
O, coby tě srdce této hnětné
Vazby v světě ještě zbavilo,
Již si sto mil posud nosilo,
K Tatrám zpěvným ode Zály květné;

Jako ptáče, když se v ošemetné
Ruky pacholete chytilo,
Byť se do povětří vzdálilo
Nit mu všudy křídla drží letné:

Do tmy hor se, mezi hvězdy kryji,
Honem běžím, lezu potichu,
Všudy zníti řetěz u noh čiji;

A bych byl i vyrván tomu lovu,
Co pak? ach tu ještě pohříchu!
Šel bych sám se přivázati znovu.

§§[119]
108.
Záře zlatá stkví se nad východem,
Orel v modro letí ze šera,
Labuť dělí veslem jezera,
K vrškům pleše beran s mladým plodem;

Slavík budí družku písně svodem,
Z kvítků blýská rosy nádhera,
Již i člověk, ouzké rozpera
Dvéře lůžka, ticho ruší chodem:

A vše vůkol, ztřesa s sebe tíže
Včerejška i staré lopoty,
Jme se vítať nové světla kníže;

O, kdyže mně jitro ono svitne,
Které zplaší tyto mrákoty,
Zplaší péče žravé, neodbytné.

§§[120]
109.
Hrůzou tužby puzen nezkrocenou
V lesy temné jdu a doliny,
Dlím, zas prchnu, jako Erynny
Zlé když vinu bičem ohně ženou;

Zemdlen játra chladnou zřídla pěnou
Hasím, klesna v šťastné byliny,
Skrýš, můj nocleh, kde lkám příčiny
Strasti lyrou želem nastruněnou.

Já sem snad, jen abych upěl, stvořen,
Však schni, jen schni žití mého kořen,
By slib splněn spíš a žel byl zmořen;

Měj se dobře čistý, krásný květu!
Já jdu předkem, Míno, píti Lethu,
Bych tam lépe porozuměl světu.

§§[121]
110.
Dunaji, ty i všech toků kníže,
I všech Slávů děde nádherný,
Proč si zniku svému nevěrný,
V cizi moře pěkné vlny hříže?

Víceli tě, nežli Osman, víže
Čisté lásky osud mizerný,
Obrať zpátkem běh svůj stříberný,
A nes k cíli slzy tyto blíže:

Chcešli sobě chvály věnec plesti
Věz, že není menší oslava
Slzu jednu a sto lodí nesti;

Však i zisk tě čeká, nejen chvála:
Tu ti, jako bratru Vltava,
Tam jak choti v náruč padne Zála.

§§[122]
111.
Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Bleskem hry snů ranních pokaze,
Tys ó milý, krásný obraze,
První předmět, jenž mi v oči padá;

Tu hned starou srdce tužbou strádá;
V oné opět vězím povaze:
Kde svár, pokoj, slast a nesnáze
V dobu jednu srdce jedno bádá:

Onatě to! vzdychám šeptem lkavým,
Ona to! a v tomto mámení
Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím;

Až pak zatím slunce záře zlatá
Obraz v úkaz jasný promění,
Jemuž slouží s Milky Andělčata.

§§[123]
112.
O, vy drahé zbytky mého pádu,
Kadeř zlatem ryzím protkaná,
Hodna aby byla zpívána
Popem neb tím co pěl Iliádu.

Slib mi za ni hvězdy rouna řádu,
Dávej palác, berly Sultána,
Nedal bych tě, stokrát zlíbaná
Památko, ne za půl světa vládu:

Dokud tluče, drž jen srdce klíčem,
Částkou krásy cvič je krásami
Zhrdati a slibolomným chtíčem;

A když jednou prach můj větry schvějí
Ty tam zmizni mezi hvězdami,
Kde se vlasy Berenice skvějí.

§§[124]
113.
Táhni, kam tě hvězdy zovou, bratře,
Nastup mužně cestu života,
Kde tě koli osud zamotá,
Týž bud Bohu, sobě, pýše, chatře;

Miluj vlast a horli ohněm, spatře,
Kdeby pravdu polkla mrákota,
Hlasem, který skály ztroskotá,
Slovanství kaž hluché vůkol Tatře:

Mne nech zatím, v hájích, po oudolí,
Mezi zpěvy křovin tichými,
Bloudícího s sladkým srdce trudem;

I mně nebe osudilo rolí,
Tu, bych válku s ňádry vlastními
Veda Dunaj množil očí proudem.

§§[125]
114.
O ty, v kterém každodenně klekám
Chráme přirození důstojný!
Tě mám ještě, i když odbojný,
I když osud ukrocený čekám;

Tu sám vůkol vzhůru, dolů těkám,
Strom mne v náruč přijme pokojný,
Léky chystá kvítek opojný,
Větrům lkání, slzy dělím řekám:

Ukojiv žel v sladkých snách se žičím,
Volnou na jediné návěští,
Světy tvořím myslí, světy ničím;

Až mne, tváři vyjasnivše bledou,
Sletlí těšitelé nebeští
Z ráje opět do života vedou.

§§[126]
115.
Neste jí tam tyto city vřelé,
Tichomluvné noční soumraky,
Rcete šeptem lkavým, kteraký
Vedou boj v nich péče, tužby, žele;

Nes jí měsíc, neste hvězdy skvělé
Plamen zde jak v blízku jednaký,
Rcete mlčelivé oblaky,
Že sem a vždy budu jejím cele:

Rcete řeky, echo, skály nahé,
Jak nic nezná mluviť jiného
Jazyk můj, než jméno její drahé;

I vy větry letu vonného,
Vdechnětež jí, jako vedne, v noci
Jen ji myslí vše mé duše moci.

§§[127]
116.
O, by aspoň spíše zapomnělo
Srdce na vše její okrasy,
Na blesk očí, na rtů ohlasy,
Snadby ještě jednou ozdravělo;

Jináčby teď pozor na se mělo,
Aniž vedlo s bohem zápasy,
Raději by Tater užasy
A poušť hrůzy, nežli lásku pělo:

Ach to ale nelze srdci mému,
Avšak blud jest po ní bažiti,
Bez naděje láti losu svému;

Zapomenouť? ne, to možné není,
Raději chci věčně toužiti,
Volím nemoc, nežli ozdravění.

§§[128]
117.
Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,
Kde sup těká z lesa do lesa,
Tam kde smutný, žehy donesa,
Chamzin hlce lidi, květy, slona;

Kde býk hvězdný a štír cestu koná,
Tam kde chaos končí nebesa,
Kde drak černý točí kolesa,
Na něž rozpial kosti Ixiona;

Nikomu mil od sta jiných bažen,
V chudobě, či kmentem lesknoucí,
K trůnu neb co otrok v jarmo tažen:

Tentýž budu! vlastním jedem hyna,
V ohni chladný, v mrazu horoucí,
Cítě, mysle, mluvě nic, jen Mína!

§§[129]
118.
Na tě myslím, když tmy šeré hynou;
Hory zlatnou jitrem řeřavým,
Když se bledá, okem laskavým,
Luna tichou směje za březinou;

Tě jen slyším, kde se jiná s jinou
Vlna smlouvá šeptem žvatlavým,
Kde se větry, dechem voňavým,
Z květné louky k zpěvům háje linou:

Tebe vidím, když svůj silnic prachem
Příchod jeví poutník vzdálený,
Kde mhla stráně v běhu kryje plachém;

S tebou žiji, tvůj sem ještě celý,
Ač nás rok již darmo prošený,
Ač nás závist mnoha krajin dělí.

§§[130]
119.
O bych mohl tajmo na se vzíti
Jelena noh rychlých podobu,
Šelbych cválem onu ozdobu
Luk a hájů, řek a břehů zříti;

Pod zemí bych až k ní volil jíti,
Plulbych mořem v ryby způsobu,
Až bych tam stál, změně osobu,
Kde svým chodí květům vodu čříti:

Kýž se v orla, jenž se pod nebesa
Šíře, dále vznáší, obrátím,
Tambych letěl přes houšť, vrchy, plesa;

Ale nelzeť ještě osud hnouti:
Blaze, žeť tam konám prozatím
V noci ve snách, ve dne v duchu pouti.

§§[131]
120.
Stokrát činí, stokrát denně lomí
Lichý se mnou Milek příměří;
Nastojte, kdo lidem uvěří,
Bohovéli budou bez svědomí!

Vítěz divý prosbou opitomí,
Lovec krotne padlou nad zvěří,
Vládce blesků sám kde udeří,
Tam hned deštěm škodnou střelu chromí:

Mne již roky jarmo hněte manské,
Ohněm hořím, jako poledním
Nevrou sluncem pouště afrikanské;

Však mých slyšeť, vrah můj, bol nechce,
Ba čím více každým posledním
Šípem blednu, tím se více chechce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cheap plus size wedding dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 19:22 | Reagovat

I totally suck at Scrabble. Such a shame.
http://www.isdress.org

2 fake watches for men | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 7:33 | Reagovat

A. He couldn't concentrate!
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama