"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jan Kollár - Slávy dcera ve třech zpěvích (encyklopedie slovanstva ve 150 sonetech; v 1. vydání z r. 1824, které se ještě dá číst) část 2/5

12. dubna 2008 v 13:55 | Jan Kollár |  Sonety
§§[37]
30.
Oči, oči, modré, milostivé,
O, vy perly v květu rozvitém,
V nichž se zem i nebe s blankytem
Jako v řece svítí zrcadlivé;

Vyznám, že jen u vás školy živé,
Cnost sem spatřil v blesku věčitém;
Nač ste ale přitom podkrytem
Vlily do mne tyto jedy lstivé?

Nač mi zhoubce první vaše zření
Do dna srdce mého vhnízdilo,
Který střelou smrtnou život plení;

A však hodno výhost dáti zemi,
Komu při pohřebu svítilo
Takovými nebe pochodněmi.

§§[38]
31.
Pravdivé jest ono přísnotvárné
Starých věků i dnes vyrčení:
Že je krása, zboží, umění,
Ano všecko pode sluncem marné;

Však bych jedno z nauky té kárné,
Vyňal vedlé svého cítění,
Tak jest božské jeho vzezření,
Tak jest milé, vděčné, čisté, zdárné:

Krásu míním, tuto dceru boží,
Když si, nebe na čas nechavši,
Zemské roucho, jako panna, složí;

Nemůž tato, jak ty, zpráchnivěti,
Nýbrž bytů zdejších poznavši,
Zpátkem zase, odkud přišla, letí.

§§[39]
32.
Neuctí tě žádná v světě jména,
Nedosáhne důvtip básníře,
Rytce nástroj, kytka malíře,
Z ruky tvorné padne zapýřená;

Já jen cit mám, duše vyvolená,
Zpěv můj platí dluhy v nemíře,
Stud mi ousta víže u víře
Že tam budeš žalmy kůrů ctěna:

A však, kdyby zvláštním někdo nadal
Tužbu srdce mého jazykem,
S nimi bych i tu již horliť žádal;

Než i takby slovo na rtech dlelo,
Co má voliť v zbytku tolikém:
Cnost či krásu, ducha čili tělo.

§§[40]
33.
Všecko, co jen koli nahromadil
Zlého na náš národ svobodný,
Buď čas, aneb osud nehodný,
Buďže soused, neb syn jenž ho zradil;

Tatar, Maďar a ten který zhladil
Půl sám z něho Němec podvodný;
Všecko toto Milek lahodný
V této jedné hojně vynahradil;

A že není divem na kterýby
I řeč cizí měla patřiti,
Nejsou její, ale naše chyby;

Totižto, že Slovan skoupozvuký
Nezná, jako jiní, troubiti
S každou věcí lermo hned a hluky.

§§[41]
34.
Vy pstré louky, a vy hustým nízká
Křovím lemovaná oudolí,
Vpleťte krásy ve své okolí,
Které na vás oko její blýská;

Potok jasna, barvy nechať získá
Květ a zrůstu hrdé topolí,
I pták sladčeji ať hlaholí,
Pastýř a žnec radostněji výská;

Větry vějte voňavěji lesem,
Zmnožte hry svých duchů jeskyně,
Pahrbkové poskakujte plesem;

Nebo obraz takového rámu
Jak sám jest, a jaká bohyně
Takového zasloužila chrámu.

§§[42]
35.

By se Homer, a ten jehož Muzy
Řecké mláďky pěly, navrátil,
I ten, který barvy potratil
Při Kampaspě, Apelles, a druzy;

Onen básníř, který zpěvem hrůzy
Nimiž Dido mřela, ošatil,
Až tam k tomu, jehož zachvátil
Pohled Laury a hnal do Vokluzy;

I náš Záboj, a ten který hýbal
Varitem svým hrady královské,
Neb kde koho Apoll ještě líbal;

Všickni by se, spolek učiníce,
Dílo toto bohů mistrovské
Slaviť jali, jiných nechajíce.

§§[43]
36.
Odkud snesl látku všecku Milek
K slití outlé této ručičky?
Míru k článkům, k měkké teničký
Hedbáv pleti, k loktům sněhu bílek?

Odkud červec k bludným tokům žilek?
Z kterých korun ony perličky
K pěti nehtům? a kde tkaničky
Nimiž spojil vtipně každý dílek?

O! co rámě, nímž se skvěla Leda
Proti ní, neb kterým Angelo
K řeckým mistrům přilstiti se hledá;

Spi jen tíše, sladká ukrutnice,
Coby ti již mroucí prospělo
Srdce raniť, na němž ležíš, více.

§§[44]
37.
Nejen že je kmene slovanského
Kvítek opravdový, spanilý,
Jemuž ni Sas, ni Frank zavilý
Nevzal ještě rázu národného;

Ach, tu mnohý štěstí ctíti svého
Nezná, Slávie syn zbloudilý,
Hanbou za řeč a rod zmužilý
Dlouže tresty Boha hněvivého:

Srdce čisté jako perla rosy
Skryl v div tento rozum anjelský,
V tvář a v oči nestihlého cosi;

Co jen nebe výborného znalo:
S krásou šperků spolek přátelský
Slavný národ i řeč, vše jí dalo.

§§[45]
38.
Mnoho tisíc roků různé boje
Mátly mysl světu celému:
Starý čas lál času novému,
Nový se smál z předků chyb a kroje;

Sever pravdu, východ krásy svoje
Nadvrhoval jeden druhému;
Země proti nebi svatému,
Nebe vedlo proti zemi zbroje:

Dary v lidstvu křivou měly míru,
Té chut, smysl a vtip milostný,
Této straně daly cit a víru;

Aby sváry živlů uspokojil,
V tomto tvoru, smírce lítostný,
Dary světů všech a časů spojil.

§§[46]
39.
Uzřev ondy měsíc plnoskvoucí
Nade chlumem vrchů vzchoditi,
Zdálo se mi, jakby svítiti
Obličej tvůj byl tam viděl žhoucí;

Počnu, během rychlým k němu jdoucí,
Slova jako k tobě mluviti,
Ano z mého bludu strojiti
Smích si slyším hory k nebi pnoucí:

V studu hněvném srdce k hvězdám lkalo
Posměch učiněný s křivdami,
Za odpověd toto se mu dalo:

Zdali neznáš že nám nebe vzalo
Nejjasnější mezi sestrami,
A ji Slávě ku ozdobě slalo?

§§[47]
40.
Jiní snadno vyvýšiti znají
V básněch velkých malé předměty,
Krásnější jsou jejich klevety
Nežli skutek který v oku mají.

Na opak své chytré žerty hrají
Muzy s ducha mého výlety,
Bohyni mi slaly v oustřety
Ano zvuky skoupý jazyk tají:

Ba i co se z něho někdy krade
Nemá díla mého pochvaly,
Ona sama v ousta mi to klade;

Přece nelne k jiným věcem tužba,
Buď! by aspoň jiní poznali
Jak mi sladká v světě dána služba.

§§[48]
41.
Při pohledě, jehož vážnou zpouru
Milost líbě krotí pochlebná,
Tvář ji proměňuje velebná
Jakby dnes jen sletla s nebes kůrů;

Při postavě pyšně pnící vzhůru,
Oudů blesk a hnutí ohebná
Vstavu krásou všechněch hudebná
Unaviti ousta Trubadůrů.

V ten čas, kdybys klekna úcty platil
Skroušnou cnostem jejím poklonou,
Umorby tě v náruč její sklátil;

Zde, by různých poloučily stránek,
Lada v jednom těle s Madonou,
Svorný sobě udělaly stánek.

§§[49]
42.
Darmo lidská peruť za výborem
Tímto tvorů božských poletí,
K jehož tváři mnohá století
Shromážděly krásu sličných forem;

Jak tu horlí jeden s druhým vzorem,
Jak duch viní těla odětí,
Kde však nebe, velkou obětí,
Učí, coby se vším mohlo zborem:

Protož co já smělec koli tanu
V básněch krásu její slavících,
Jest jen krůpějička z oceanu;

Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru,
Zníti mělo v řečech tisících,
To zni aspoň v jedné, Labi, Istru.

§§[50]
43.
Na rtech těchto, srdce tvého prahu,
V oči tyto, květy duše tvé,
Skládám sliby věčné lásky své,
Míno! Míno! mějž je za přísahu;

"Svět je času poddán, všeho vrahu,
Nás čas tam, kde času není, zve,
I já sem tvá, věř mi, tam i zde,
Slyš to, nebe a hvězd krásný tahu!"

"K vám se na oblaku tomto vznáším,
Osud sem a sám vás lituji:
Pokoj slibům, než boj svazkům vašim!

Nelze jináč, tě tam, tě tam zplaším,
Až vás, kdy a kde to zmlčuji,
Jednou asnad sloučím k spolkům blažším."

§§[51]
44.
Tak teď prostě, a tak jemně stojí,
Ach tak krotce a tak vznešeně,
Plná ohně, a tak studeně,
Smělá je, a tak se přece bojí;

Tak mře želem, tak se k smíchu strojí,
Jasným okem tak zří zmateně,
Tak chce mnoho, touží skroušeně,
Tak nic nechce při vší tužbě svojí:

Aj hle modla k tomu hotová
Jak zle, kde dva bohové se sváří,
Třetí mezi nimi hospodaří;

Leť tam k Tibru s lístkem holubátko,
Řka by hned sem přišel Canova,
A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.

§§[52]
45.
(Jeden duch s holým mečem:)
"Ode Babigory v tomto rouše stínu
Vlast mne s heslem k tobě posílá,
Slyš, by sokyní dél nebyla:
Miluješli vlast svou více, čili Mínu?"

(Druhý duch s lukem nataženým:)

"A já z tam těch břehů, tobě známých, plynu,
Tři dni šíp ten matka ostřila,
Mluv, neb chce, by jednou zkusila:
Miluješli vlast svou více, čili Mínu?"

Půlnoc bije. Já se z lůžka tíše vztáhnu,
Stana před ně různým svědomím,
Meč tam tu šíp, vlast tam tu má přítelkyně;

Mlčím, váhám: rázem rukou v ňádra sáhnu,
Srdce vyrvu, na dvé rozlomím,
Na, řku, jednu vlasti půlku, druhou Míně.

§§[53]
46.
Měj se dobře, Míno! ach již kyne
Zítřek kvapně přišlý k rozchodu,
Tam již odsud musím k národu,
Kde se Neptun Bachu k nohám vine;

Zde máš srdce, které v lásce plyne,
V lásce vroucí prázné podvodu,
Mějž je, věno outlé, k důvodu,
Že má věrnost nikdy nezahyne:

Mysli na mne, aspoň když se růží
Zápach v této stinné besídce
Při měsíčku s city tvými sdruží;

Srdce pak to, buď se věčně skryje,
Buď se zaskví krásná dennice,
Slovanům a tobě ať jen bije.

§§[54]
47.
Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
Sladké klamy, zdání přeblahá?
Které kruté ruky odvaha
Vzkřísila mne k této hrůze dnové;

"Pryč, pryč odtud!" - heslo shůry slove,
Osud lásku v boji premáhá,
Nade branou ráje napřáhá
Meč svůj Cherub - s Bohem houště, křové!

Tajte břehy, louky, stezky, kříčky,
Tajte světu, jež sme soukromě
Vedli u vás vzdechy, mluvy, hříčky;

Přijdeli však hoch sem v štěstí zrazen,
Nech čte nápis tento na stromě:
"Já sem z ráje musel, viny prázen."

§§[55]
48.
Doba bije; člun již stojí v brodu,
Veslo k spěchu zove nezbedné,
Strach mne jímá, líce obledne:
Ještě chvílku, volám, ku rozchodu;

Nohy rychlé znaly času škodu;
Rozvlasená oknem vyhlédne,
V náruč letí, v hrůze bezedné
Slzou zmáčen každý stupeň schodu:

To má láska, že čím hoří výše,
Jazyk služby dlužné nekoná,
Upí jenom, lká a nyje tíše;

Zlíbám celou: padne opona!
Jmu se co stín, došed Charona:
Nu, vez tedy v ony stínů říše.

§§[56]
49.
Žehnám vás již, lásky kraje zlaté,
Zahrady a pole květnatá,
I vás stromu toho bůžata
Co slib i žert náš i slzy znáte;

I vy hájky, ať se dobře máte,
Břehy, kře a věštná doupata,
Kvělte vy s ní zřídla mechatá
A vy hory, věže, chrámy svaté!

Žehnám i vás stíny cest mých tejné,
I vás louky, po nichž chodily
Vstříc mi její nožky květosejné!

Chraňte klénot tento v prostřed sebe,
Dokud cíl ten, co nám složily
Zrádné losy, změní dobré nebe.

§§[57]
50.
Ještě ční ten domek! políbení
Buď i tobě sláno k posledu,
A již rychle nohy ku předu,
Skrejte očím toto těžké zření;

O! vy místa plná potěšení,
Již se věčně s vámi rozvedu;
Ještě okamžení k pohledu -
U kraj lesa, ach již domku není!

Nehleď zpátkem, ven, ven z tváři rovin,
Ohlušte mne zvukem ptáčkové,
Hory hučte, větry dujte z křovin!

Již se sberu, jako sluší muže,
Ale které srdce surové
Ještě jeden pohled haniť může?

§§[58]
Zpěv
II.
Labe.

§§[60]
51.
Ozvětež se nářkem hory, doly,
Zavzni žel můj šíře široce,
Ode Rejnu až tam k zátoce,
Kterou Dunaj dělí na dvě poly;

Ode Tater kvěl ho onen holý
Chlumec, Čechů statných původce;
Moře, ostrov zalkej hluboce,
Na nichž láska měla chrámy, školy;

Z krajů, v kterých lásky zmizly práva,
Beř se k pouštěm oněch divochů,
Kde víc srdce řídí, nežli hlava;

Pouč mladých, kteří ještě posud
Beze strasti žili, jinochů:
Že je lásky mnohem větší osud.

§§[61]
52.
Srdce co chceš? "tam, tam v onu moře
Zřítiti se modrou hlubinu,
Tam se za hvězdami rozplynu
Z tluků těchto nové světy tvoře;

Vlast aj v necti, lásku hněte hoře,
Tam se navždy odsud vyšinu,
Jednou vlast a druhou obvinu
Rukou družku, zemi patou zboře."

Tíše, tíše, vrať se do koleje
Skutečnosti, tvorče vlastní strasti!
Upěj a krý světu nářeky;

Ach tě tuším i tam v snářské slasti,
Tvůj by mořil živel na věky:
Trud a žel a tužba bez naděje.

§§[62]
53.
Pakli nové rady nebe nedá,
Zoufám lásce věrné k posměchu,
Kdo dal bolest, béře outěchu,
Tužba žije, po naději běda!

Brzo skryla den můj bouře šedá,
Na půl cestě stojím bez dechu,
Jako plavec vedle pelechu
Charybdy a kruté Scylly bředa:

Komu přál, teď tomu osud žehře,
Zmizlo krátké štěstí divadlo,
Ach, jak lépe zemříť bylo ve hře;

Dobrou noc! mně slunce zapadlo:
Zefyřečky aspoň vy když zblednu,
Neste popel můj tam v urnu jednu.

§§[63]
54.
Lásko! lásko! O ty sladký klame,
O ty číše slasti nejvyšší,
Kde se duše s duší pomíší,
V citu jednom zem i nebe máme!

O kýž vnad tvých rychle užiť známe
Skryti světu v houšti nejtišší,
Dřív než vicher zhoubný přispíší,
Který, jak mně, loď i veslo zláme:

Kde si, kde si sestro bohů věčných,
Hosti srdci mému nevěrný,
Dítě kvítků, dárce bolů vděčných!

Já sem darmo k portu tvému spěchal,
Anť mi zkvetlou orkán severný
Růži vyrval, trny ostré nechal.

§§[64]
55.
Není bolest zrádné lásky pouhá,
Co mé nářky smutné žalují;
Dvě mne střely spolu sužují,
A to jedna horší nežli druhá;

Kam jdou nohy, na století dlouhá
Neštěstí a hanby vstupují
Toho lidu s nímž mne spojují
Krev a řeč a zvyků vazba tuhá;

Srdce Milek, cesta trápí oko,
Stíny zmařeného národu
Lezti vida šíře, přeširoko;

Ani k nebi obracejí prosbu,
K bratrům mimojdoucím nehodu,
A těm, co je do ní vrhli, hrozbu.

§§[65]
56.
Ku barbarům rodu Avarského
Přišli jednou trojí poslové,
Cytary se k hudbě hotové
Chvěly s jejich plece vysokého;

"Kdo ste?" chán k ním pyšně s trůnu svého
Kde jsou vaše vojska, mečové?[ÚAČ26]
Pane, řeknou, my sme Slávové
Ode krajin moře Baltického:

Vojnu sotvy podle jména známe,
Darmo žádáš od nás pomoci,
My jen hru a zpěvy doma máme;

Hrali před ním, hrali přelíbezně,
Tyran na odměnu: "otroci,
Vlecte do zajatí tyto vězně!"

§§[66]
57.
Pozdravení neste poslů čtvero,
Pánům vůkol po všech vesnicech,
Řkouce: že je zítra v Lužicech
K slavným hodům čeká hrabě Gero;

Slovanů mi zovte třidcatero,
Kteří žijí se mnou v různicech,
By sme při smířlivých sklenicech
Hrali, pokud přijde noci šero:

Jitro svitne: hrad se celý hostmi,
Hned i turnaj ořmi, namnožil,
Strávil se den rytířskými cnostmi;

Večer, když se dokonaly kvasy,
Zrádce, hostům svojím předložil
Hlavy našich knížat, na pospasy.

§§[67]
58.
Kam se medle zástup tento shání?
"To jde všecko k zřídlům Karlovým;
Vy též, tuším?" - a nač, odpovím;
Ej hle k zpěvům slavné ......."

V pravo slečny sedí, vlevo páni,
Síň se zlatí hmotem gázovým,
Vyjde vprostřed s věncem bobkovým,
Začne, všechněch oči, uši na ni:

Lustry hasnou, stanou vříti vary,
Dámy mdlejí, Gabrielky, Mary,
Palmy shůry na ni metají;

I já tleskám, a však se mi zívá,
Co to? dím, a Mentor podtají:
Mína z srdce, tato z měšce zpívá.

§§[68]
59.
Jak tě vítať, slzou čili zpěvem?
Jako matku či jak macechu?
Země, plná cti i posměchů,
Slavná přízní bohů jako hněvem;

Hrady tvé se sov a plazů chlévem,
Kraje pastvou staly Nečechů;
Lev ti silný slouží za věchu,
Smrt a mdloba vězí pod oděvem:

Tecte mutné slzy do Vltavy
Jako déšť a blesky z oblaků,
Nesouc heslo toto bratrům Slávy;

Nechte svár, co hrob již vlasti vyryl,
Slyšte národ ne křik Feaků,
Váš je Hus i Nepomuk i Cyril.

§§[69]
60.
Cestu konám, měst a silnic hluky
Lásku dusím, Muzu zaháním,
Smíchem ve dne, v noci žehráním
(Žluči skoupá!) krotím srdce muky;

Sám býť nesmím, city ona, zvuky
Tato vnuká, co se odstraním,
Lesy panny mněje, makáním
Mínu hledám a jsou jedle, buky:

Tak je všecko ve mně v odporu:
Skrývám se sám, i sám hledám sebe,
Led jsou líce, oheň žíly střebe;

V duši hřímá, čelo klidem jasním,
Jiní naschvál, já jen navzdoru,
Jiní v chyžkách a já cestou básním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama