"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

William Shakespeare - Sonnet 12, 64, 73, 94, 107, 128 (šest sonetů v mém překladu)

9. března 2008 v 18:18 | William Shakespeare - Ondřej Hanus |  Sonety
12

When I do count the clock that tells the time,
And see the brave day sunk in hideous night;
When I behold the violet past prime,
And sable curls all silver'd o'er with white;
When lofty trees I see barren of leaves
Which erst from heat did canopy the herd,
And summer's green all girded up in sheaves
Borne on the bier with white and bristly beard,
Then of thy beauty do I question make,
That thou among the wastes of time must go,
Since sweets and beauties do themselves forsake
And die as fast as they see others grow;
And nothing 'gainst Time's scythe can make defence
Save breed, to brave him when he takes thee hence.


Když slyším čas, jejž zvony odbíjejí,
a vidím krásný den, jak v zlou noc padá,
a fialky, jež přede mnou tu tlejí,
nit stříbra, jak se v černé lokny vpřádá,
koruny stromů, z nichž jen větve zejí
a v jejichž stínu spočívalo stádo,
když zeleň léta v snopech odvážejí
na márách jako starce s bílou bradou,
pak musím ptát se také po tvé kráse,
neb časem klesneš na smrtelnou postel:
vždyť každá krása světa rozkládá se
tak rychle, jak vše kolem ní zas roste.
A ostří času nelze ztupit jinak,
než zanechat tu dceru nebo syna.


64

When I have seen by Time's fell hand defaced
The rich proud cost of outworn buried age;
When sometime lofty towers I see down-razed
And brass eternal slave to mortal rage;
When I have seen the hungry ocean gain
Advantage on the kingdom of the shore,
And the firm soil win of the watery main,
Increasing store with loss and loss with store;
When I have seen such interchange of state,
Or state itself confounded to decay;
Ruin hath taught me thus to ruminate,
That Time will come and take my love away.
This thought is as a death, which cannot choose
But weep to have that which it fears to lose.




Když vidím dlaně času srážet sloupy,
jež vystavěly k nebi dávné kosti,
když vidím je skvost dávných věží loupit
a věčný kov v okovech smrtelnosti,
když vidím nenasytná ústa moří
polykat zem a zase na oplátku
jak jazyk země do vody se noří
ve věčné směně žití za oprátku,
když vidím tuto nekonečnost proměn,
jež v sobě nesou kletbu konečnosti,
všechna ta zkáza jeden vzkaz má pro mě:
že dlaně času lásky mé se zhostí.
To chutná mi jak smrt, a truchlím nad tím,
že musím mít, co bojím se, že ztratím.

128

How oft, when thou, my music, music play'st,
Upon that blessed wood whose motion sounds
With thy sweet fingers, when thou gently sway'st
The wiry concord that mine ear confounds,
Do I envy those jacks that nimble leap
To kiss the tender inward of thy hand,
Whilst my poor lips, which should that harvest reap,
At the wood's boldness by thee blushing stand!
To be so tickled, they would change their state
And situation with those dancing chips,
O'er whom thy fingers walk with gentle gait,
Making dead wood more blest than living lips.
Since saucy jacks so happy are in this,
Give them thy fingers, me thy lips to kiss.


Když rozehraje se na tvoje přání
ten nástroj, který svými prsty vzrušíš
a rozechvěješ dotykem svých dlaní,
v souzvuku, který mate moje uši,
závidím klávesám ty něžné svody
a polibky na čistě bílé dlaně,
a moje rty, jimž patří tyto plody,
jen rudnou, neboť jiný sklízí za ně.
Mít jen tu možnost, měnily by ihned
s tím davem tanečníků, u nichž lehce
se tvoje ruka každou chvíli mihne
a dává jim, co mým rtům dávat nechce.
Klávesy mohou ve svém štěstí zůstat:
jim dej své prsty - mně dej svoje ústa.


73

That time of year thou mayst in me behold
When yellow leaves, or none, or few, do hang
Upon those boughs which shake against the cold,
Bare ruin'd choirs, where late the sweet birds sang.
In me thou seest the twilight of such day
As after sunset fadeth in the west,
Which by and by black night doth take away,
Death's second self, that seals up all in rest.
In me thou see'st the glowing of such fire
That on the ashes of his youth doth lie,
As the death-bed whereon it must expire
Consumed with that which it was nourish'd by.
This thou perceivest, which makes thy love more strong,
To love that well which thou must leave ere long.


Už vidíš ve mně blížící se jeseň:
jen posledních pár žlutých listů visí
na nahých větvích, kterými mráz třese -
z těch prázdných kůrů ptačí zpěv zněl kdysi.
Už vidíš ve mně pozdní podvečer,
jenž se západem slunce dohasne,
když černá noc ho s sebou odvleče -
jak dvojník smrti, jenž vše schová v snech
Ty vidíš ve mně dohořívat oheň,
jenž na popelu mládí ustýlá si
jak na loži, kde poslední dá sbohem
tomu, čím plál a co ho nyní zhasí.
Když tohle vidíš, rozhoří se v tobě
touha mít rád, co zemře v krátké době.

107.

Not mine own fears, nor the prophetic soul
Of the wide world dreaming on things to come,
Can yet the lease of my true love control,
Supposed as forfeit to a confined doom.
The mortal moon hath her eclipse endured
And the sad augurs mock their own presage;
Incertainties now crown themselves assured
And peace proclaims olives of endless age.
Now with the drops of this most balmy time
My love looks fresh, and death to me subscribes,
Since, spite of him, I'll live in this poor rhyme,
While he insults o'er dull and speechless tribes:
And thou in this shalt find thy monument,
When tyrants' crests and tombs of brass are spent.


Ani můj strach, ani ty předpovědi
celého světa, který věští ve snech,
neurčí čas mé lásce, ač prý vědí,
že jistě do tmavého hrobu klesne.
Smrtelná luna vyšla po zatmění
věštci se vlastním věštbám vysmívají,
vše nejisté se v nejjistější mění
a olivové ratolesti vlají.
Zalita živou vodou této doby,
má láska roste, smrt tančí, jak pískám,
zatímco bloudům vykopává hroby -
já nesmrtelnost ve svých verších získám.
Ty získáš pomník, jenž nedojde újmy,
až budou z hrobek tyranů jen ruiny.

94

They that have power to hurt and will do none,
That do not do the thing they most do show,
Who, moving others, are themselves as stone,
Unmoved, cold, and to temptation slow,
They rightly do inherit heaven's graces
And husband nature's riches from expense;
They are the lords and owners of their faces,
Others but stewards of their excellence.
The summer's flower is to the summer sweet,
Though to itself it only live and die,
But if that flower with base infection meet,
The basest weed outbraves his dignity:
For sweetest things turn sourest by their deeds;
Lilies that fester smell far worse than weeds.


Ten, kdo má moc a nijak neublíží
a nečiní, co z očí lze mu vyčíst,
kdo jiným hne, však nehnutě sám shlíží
na vábení, jež zcela jsou mu ničím,
ten s dary Země dobře hospodaří
a právem zaslouží si milost nebes;
je pravým pánem, vládcem svojí tváři,
ostatní velebí jen sami sebe;
tak květy léta jsou zas létu milé,
ač sebou žijí jen i zmírají;
však je-li jejich stonek snětí schýlen,
i nízké plívy nad něj stoupají.
Zlé činy změní ctnosti v jejich opak.
Lilie shnilá páchne hůř než bodlák.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vzjp | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 14:35 | Reagovat

Moje verze:

12
Když dbám, jak v hodin řeči sčítám čas,
zřím chrabrý den, že močál noci vsál,
fialky zvadlý nádech, prošlý jas,
v sobolí kadeř vstříbřen bílý šál:
Když statné stromy vidím, bez listí,
co přály stádu úkryt, pod stíny,
a zeleň Léta, v snopů závisti,
na marách žebřin, vousy od jíní:
Pak krása tvá se mění, v otazník,
musíš-li také tam, kde čas jen tlí,
sladkosti krás, přec, zapřou i svůj vznik,
mřou, aby další z nich zas vyrostly;
    A proti kose Času není val,
    než množení se, v-čas, než by tě vzal.

64
Když viděl jsem, jak času mrzký hmat
zhyzdil, a slávou prošlou vystlal hroby,
veží, kdys vysokých, zřel k zemi chvat,
a věčnou mosaz, smrt jak věnčí, zdobí.
Když viděl jsem, vln Moře lačnost, v plén,
na úkor brát, od břehu Království,
pak pevné země zisk od říše vln,
přísuny ze ztrát, ztráty z vítězství.
Když viděl jsem, stav státu, proměnný,
či stát, jak sám se zhroutil, padlý, shnil,
Ruin mne naučil, z té výměny
vnímat, jak Čas mé lásky vezme cíl.
    Úvaha k smrti, nezbývá než lkát
    nad vším, co mít, je mít o co se bát.

73
Snad vidíš ve mně onen roční čas  
žlutých listů, co sotva zůstaly
na větvích, ve kterých je zimy třas,
kúry zpustlé, kde ptáci zpívali.
Ve mně zříš soumrak, takového dne,
kdy Slunce na Západě skomírá,
jež, po kusech, noc temná ukradne,
druhá tvář smrti, vše v klid zavírá.
Zříš ve mně oheň, ještě dohřívat,
v nánosu popele, z dob když byl mlád,
jak na smrtelném loži dožívat,
udušen tím, co sytilo mu hlad.
    To vidíš ve mně, proto miluješ
    tak silně, co tak brzy pozbydeš.

94
Ti ranaři, co úder neuplatní,
co nedokazují čím zvlášť jsou znát,
co všemi hnou, sami jak kámen statní,
neteční v pokušení, v hlavě chlad:
Právem ti, z nebes, dědí požehnání,
správci jsou všech přírody pokladů,
ti jsou svých tváří, neztracených, Páni,
lokajství vůkol, jejich příkladu:
Květ, letní, k létu, sladce sic se lísá,
jen pro sebe však žije, do kosy,
nad taký květ, když nákaza v něm hnisá,
nejhorší plevel výš se honosí:
    Nejsladší, chováním se v ocet změní,
    lilie nad plevel čpí, v bídném tlení.

107
Ni bázeň má, ni duše prorocká
celého světa, nad budoucnem sníce,
zná trvání mé lásky, nadlidská
prý síla zkázy má ji v moci, více.
Smrtelná Luna přešla zatmění,
tušení svá shazují Předzvěsti,
koruny jistot zdobí Domnění,  
mír třímá Olivovník večnosti.
Po kapkách této utěšené doby,
láska má kvete, smrt mám upsanou,
navzdor jí, vstanu, z chudých veršů zdoby,
ať davům němým dál je pohromou.  
   A ty zde najdeš pomník vlastním dnům,
   až spadne hřeben zašlým tyranům.

128
Jak často, když mi múznou hudbu hráš,
na božské dřevo zvučíš pohyby,
sladkými prsty jemně kolébáš,
soulad strun sluch můj sytí, zásobí,
já závidím, jak Kloučci jásají,
políbit jemnou skrytou tvoji dlaň,
mé prahnou rty, jichž sklizeň sklízejí,
nad troufalostí dřeva, rdí se zaň.
Být laskány tak, sní o záměně,
brát místo kolíků, co tančí tu,
přes něž jdou prstů krůčky vznešeně,
přát dřevu dar, nad osud živých rtů.
    Kolíčků nechám, ať si jásají,
    jim prsty dej, rty, mé ať líbají.

2 JenniferPark31 | E-mail | Web | 3. září 2011 v 10:44 | Reagovat

Set your life more easy take the <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> and everything you need.

3 cheap short prom dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 17:44 | Reagovat

Hi, This is very nice men. You post good articles on youre website. I read many Internet blogs. I will create my own blog in the future. I am very technical. I like about reading and write about this. I add youre website to my favorites blog.
http://www.isdress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama