"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Deszö Tandori - Věnec sonetů - věnec sonetů moderního maďarského básníka (v překladu Václava Daňka, za jazykové spolupráce Lucie Szymanowské)

9. března 2008 v 12:57 | Deszö Tandori - Václav Daněk - Lucie Szymanowská |  Sonetové cykly
1

Přicházím s předtuchou nekonečna.
Donekonečna až vznětlivé buňky
zjišťují, co se mi tolika shluky
dostává do schrány jedi-nečna,

jindy jsem, skrze ně-sobě, tečna,
krokvice s měřičkou ne-hloubky tůňky
není, a není snad jediné špulky,
bubnu, z nějž vzejde-ne podměrečná,

když horizontálou postupu vzlíná
vylhávač jiných hmot a ne-bublina,
pak ale: zda slovo smysl má, ptám se?

"Větve?" - Chci vidět je! - blízko hlavy,
"ptáky?" - si přilhávám bez únavy
k bezvětvé aleji, bezptákohlasé.

2

K bezvětvé aleji, bezptákohlasé
v kmenových představách, oči proměn
určují z větví strom, ten či onen,
klíží se únavou, kmitají v čase,

kéž zpřítomní se ve všem, jimž o tom zdá se,
aby jim tram-ram byl vypodobněn,
ram-tram, co zcela odlišný pojem;
co srdce ztichlé a tlukoucí zase.

Jak pravost nezakrýt smyšleností,
svéčasovou časovost nemístností
od věci odvěcné imaginace?

Co je to, skrze nás, co tady zní?
A co "tam"? Vítr je bepředmětný,
kde mnou ne-předmět-né rozevlává se!

3

Kde mnou ne-předmět-né rozevlává se,
bezsměrně-mizící, tak se drobí
časoběh-nevratně-okruhový,
z kteréhož převzdutí je bez-ohlasé,

co by jím ucpané stupně v té trase
vystupňovalo a umělo by
přiblížit na dosah v krátku doby
mžik příští povahy, leš s vadou v kráse:

tak je to - "Nikdy Víc" země - ne - toč se!
Mžik čeho může být počátek konce?
Ale: vše-točí se-jak-do oběžna?

Jak je to? Plavidlo je k vyplouvání
a cesta vědět má, že nemá stání,
kde to, co vlaje, je věc svého věcna.

4

Kde to, co vlaje, je věc svého věcna,
jak ptačí křídlo - jen své přece není,
do-zaostávání stín k rozprostření,
před-obraz, pod-vrstva, vůbec ne přesná

ko-pie, jež svého Odpustka nezná;
té každý stojan je co prostor pro dělení
nedělitelnem, jak embryo v uzavření
vejcem, když skořápka není mu těsná,

ještě ne k svobodě. Zle nepomysli,
že tohle o tobě donese přišlý
Věčno-noš, mizící i z povzdálečna

dál a dál, viděls, že zhlcen je věky,
on se však vrátí, vždyť části jsou celky,
ani zde nejsou ti z prázdna, ti ze sna.

5

Ani zde nejsou ti z prázdna, ti ze sna,
jen-zevnitř, jen-zvenčí se ponořivší,
i to, v čem zmizeli, zpět přináší si,
kručí i kolem nich, co v nich se těsná:

věčný hlad. Sycenci až z neskutečna.
I naše přání se skrze ně křísí
dosyta, oni pak, vychládající,
znova se vzněcují, jak ze sopečna.

Sami ne. Jsou jak ti "přemnohosami".
Nic není pře-nedo-do udělání.
Vázané mění se na nevázance.

A naopak. Co propadlo se při proměně,
zjevuje se, co celek-část, zas obnovené!
Věci však mění kurs prostoroplaše.

6

Věci však mění kurs prostoroplaše.
A vychýlení, ta omšelost stáří,
dál s nimi jejich čas spoluvytváří
a z jejich souhrnů jsou doby v čase.

Každá je podobná nanico-schránce,
co spolu s klam-ničí je všude-klamno,
i vejce kukačky je proklubáno,
mušle zpět do moře vržená skáče

a dělá žabičky, houpe s na něm,
křehkost a skořápka, voda a kámen
a všecky příměry jsou z téhož rance,

stojí jen za to, co vytlačujíce,
získají - a causa? - zpět-nikdy-více;
proč mám tou causou já sám sobě zdát se?

7

Proč mám tou causou já sám sobě zdát se?
Causou, jež má jen svou plochologiku,
cíl, na nějž namíří cílovou přímku,
ješitně, přeskočmo, po každé stránce,

rozřezat na kousky může mě hladce,
zhustit vzduch; ručička na ciferníku
a zcela jiná věc - tikání tiku
navzájem šidí se o něco práce.

Tak je i běh do ne-nikdy-návratna,
byť by to byla jen morgana-fata,
viditelnější než ten do skutečna.

Tak i ty jakkoli fakt-nevěřící
můžeš být postižen nenávratnicí,
onohostí svého jedinečna.

8

Onohostí svého jedinečna,
jež může pozbýt svou prostorovost,
jež, pokud prostor má, může být hojnost,
jež není její, je nespolečná

další tvá substance, nezárodečná,
kterou jsi právě tou onohou prorost,
aby tam nebyla, kde budeš: možnost
- jak ona, tak i ty - jakkoli těsná

pro nalhávání, že svou přednost před vším
snad ona, snad i ty máte; tím něčím
protiklad dobra-zla odbourá se tu,

odpoutá, nespoutá, nečekej ani,
že díky jakkoli možnému zdání
vypustíš z paměti ono-host světů.

9

Vypustíš z paměti ono-host světů,
když tento-svět ti hvízdá: kdoví-jaká?
Či ztrátu tření v skluzu do padáka
na mokrém kameni: chybičkou v letu?

Nebo víš, v dálce, zde, - což jedno je tu! -
na zemi vleže paralela láká,
kde tenhle výjev tvého-svého ptáka
shodíš či necháš sletět z toho hřbetu,

jenž, daleko, tam, tvůj i ne-tvůj je,
kde bude, když v snách s tebou nebude,
kde nemůže zpět v toulek v předaleku,

kde jsi, jak máš se, světlo: zhaslé, v pokoře
už jiné, ne-ty, kdo ze sebe vyhořel,
hasící svíčku z obou pra-stran věků?

10

Hasící svíčku z obou pra-stran věků:
co učiní, když zpět ho vrací Obraz,
tak zmateně, a jak živoucí ohlas
svých zdravých smyslů? Ze sebe i zvenku...!

Žert-neřád z papravidel řádu? Vcelku
začíná klapat, žádný Běžící Pás,
ten, kdo je, přináší zlověstný odraz,
svůj zpětný-ne-obraz z Dalekovleků,

ne ze Smrti, je nad ni váhavější
přesdruhý stupeň, sázka dálenější-
telná, jen bude třeba přestupnění,

s čímž ladí prázdnota. Zhášení ožije:
Světla tak Nesčetná! Z Někdejších - Kopie!
Co vane, pryč, jim bere plápolení.

11

Co vane, pryč, jim bere plápolení?
Navěky neosvětlitelný plamen,
v němž, jako v kráteru, to světlo plane
a tmyprostého sestupu je dění.

Tmyprostý, světlaprostý; kdy ho v pravém
vzezření vidíme, co vidíme my?
Jakou-svou-cestu? Nač naráží rčení
"z obou stran"...? S jeho věčným sliboklamem

dál brát ho máme snad, s rukama od něj pryč,
jak zónu jistých našich průsečnic,
jimiž se, jasně jitro ze šerosti

nedralo... Z obou stran: zpravidla míjení,
to vězmě! Štvané a nehlučné činění:
pryč, pryč, kam? do smyšlených spískaností?

12

Pryč, pryč, kam? do smyšlených spískaností?
Zmýlená neplatí, když pták se v síti škrtí,-
nadějná skulina, mezi životem a smrtí,
ta sněná... propáslá... až do krajnosti-

-bývalá, jak jinak... A proč se jinakostí
obdařovat? Vždyť obrazivé spleti
představ a proměn tam-a-zpět čas zhltí:
jsou bezvýchodné jen. A čí bylo "chtěností"

bezděčně-toužené potkání s štěstěnou?
Přijde S Ním-Ani-Já, ne Já-S Ním, ne Se Mnou-
On, a...? A. Kopaje, pod strom se spouští:

a nikde-větve-pták. A se mnou ještě ne,
co bude. On-už je. Však "jen" v mé představě.
Kopií čeho je puzení obraznosti...

13

Kopií čeho je puzení obraznosti...
Snem-nerozpustný-přijde skrze snění,
zde první není nic, jen vypučení
nekonečného-tušení v té spoušti,

i jeho rozpad, ne omyl, my s určitostí
předběhli jeho čas, zpozdil se, nebo: velmi
blízká je chvíle, jak les vidět není
za stromem, co slovu uvidět nepřipouští

to svěřitelné, co klube se k slovu.
Jako když... přesvědčen, už váhám znovu:
neboť kam že bychom tak vyzbrojeni

pro délky, hloubky, dovířili za čas,
když, co mnou mává, nezamává na nás,
když lze Nic, neboť nic Třeba Není.

14

Když lze Nic, neboť nic Třeba Není:
největší svoboda je v konci hloubky,
kde všecky potřeby jsou ti jen pšouky,
a s jejich časy sám, ne-bez-pro-dlení

nahoře-dole, Kdo On je-byl, "ctěn-li-
kým a proč", ptáš se, když doby a roky
jej přešly, na tebe všecky své žoky
naloží "bez vrstev", jež na rameni

nese-či nenese-bezděčná touha
po následování, nucená z dlouha
přece tu zůstat; krk, sám sobě sečna,

zaprosil: nechat ho... s odkladem... věčnosti:
tak bylo, tak bude. "S úbytkem stížností."
Přicházím s předtuchou nekonečna.

///

Přicházím s předtuchou nekonečna
k bezvětvé aleji, bezptákohlasé,
kde mnou ne-předmět-né rozevlává se,
kde to, co vlaje, je věc svého věcna.

Ani zde nejsou ti z prázdna, ti ze sna.
Věci však mění kurs prostoroplaše.
Proč mám tou causou já sám sobě zdát se?
Onohostí svého jedinečna

vypustíš z paměti ono-host světů,
hasící svíčku z obou pra-stran věků,
co vane, pryč, jim bere plápolení;

pryč, pryč, kam? do smyšlených spískaností?
Kopií čeho je puzení obraznosti,
Když lze Nic, neboť nic Třeba Není?

převzato z: Bez obalu. Antologie současné maďarské poezie. Red. Lucie Szymanowská, H&H 2001
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama