"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Vojtěch Martínek - 3 sonety ze sb. Sešit sonetů (1904-1910)

6. února 2008 v 15:58 | Vojtěch Martínek |  Sonety
U hrobu

Kdys letního dne, který sluncem kvet',
při hrobu stál jsem, vykopaném právě.
Vše připraveno, unavené hlavě
by odpočinek dán byl naposled.

A vedle hrobu hozeno jsem shléd'
několik hnátů, žlutou lebku v trávě.
Tma očních důlků zřela vyčítavě
v nádheru barev, v rozzářený svět.

Tak kosti snily v žhavém léta jase
a čekaly, až k novým kostem zase
je hrobník hodí země do lůna...

A dech z nich vanul ironie děsné:
nu, na konec to vše zas v propast klesne,
...ať žije člověk, tvorstva koruna!

Je zdiskreditována

Je zdiskreditována zcela lyrika,
co může přinést v bouřný dneška shon?
Čím celkem veršovce je rozjásání, ston,
co po tom, zpívá-li si nebo naříká?

Už haraburdím starým báseň všeliká
a knihkupec ti řekne: žádný k veršům sklon.
Už máme surogáty: pěkný gramofon
ti nahradí zpěv, hudbu, tlukot slavíka.

A živnost ta se zcela dnes už nevyplácí.
Jen někdy slečinka, jíž šestnáct, patnáct let,
se v chvilce romantické ku básničkám vrací,

a hledá v nich, jak bývá podle dávných zvyků,
pár povzdechů..povzdechů... a touhu..touhu... lásku..lásku... srdce hnět,
by vhodně vepsat mohla v stránky památníku.

Nedělní večer

Tak slunná dávno nebyla
neděle... Jedu tramwayí.
Vtisk' klobouk jsem si do týla,
skráň opřel o sklo potají.

I tramway jakby opilá
si bzučí, dráty zpívají...
Jak rozmarně se klátila,
mně hlavou trosky splývají:

jas, hudba, žvásty slečinek
a vtipy - vše, co má být lék,
lék špinavý, jejž do bídy

si v naivnosti kapeme...
A mentor na dně duše mé
si vzdýchá: Diem perdidi...
převzato ze serveru www.ceska-poezie.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama