"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Miloslav Silén - Zřícenina (sonet z r. 1901)

6. února 2008 v 21:12 | Miloslav Silén |  Sonety
Již oprýskali divné arabesky,
a sešla příliš lásky socha bílá,
a věž, již navštívily steré hromů třesky,
své táhlé chmury kolkol rozestýlá.

Vymřelé cimbuří, jež vůčihledě stárne,
sta holubů a vran do dálek rozesílá,
duch jakýs večerem sem vchází, v touze marné,
a stále šeptá si: hořkost a síla...

Sn§ mživé tkanivo jak rosa vůkol víří,
a zkamenělý štítonoš svůj tichý úsměv šíří,
a bledý mír svá křídla rozepíná.

Pták časem vzlykne, sedna na ratolest...
Již nezbylo zde nic, jen marná čísi bolest
smutná a zapadlá jak pustá zřícenina...

Zlatá Praha, roč. 1901
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama