"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Marie Calma - 4 sonety ze sb. Sny v sonetech (1927); (pozn. podobnost s Portugalskými sonety E. B. Browningové není náhodná: tuto sbírku Calma uvádí citátem z Aurory Leigh)

6. února 2008 v 15:55 | Marie Calma |  Sonety
Že krásná jsem, bylo by prázdnou větou,
když ty bys neřekl, že krásná jsem.
Pod zrakem tvým jsem třešní sterokvětou
líbanou z rána slunce topasem.
Mám vláhu jitra pod polibky tvými
a jarní mízou prostoupena jsem -
dnešek i zítřek dary nebeskými
jsou pro mne, na něž hledím s úžasem.
Jak deštěm skropena se cítím svěží
a něhou jsou mé rety bohaty;
mé touhy nad světem jsou rozpjaty
a k nebi ční jak hroty vzdorných věží.
Jsem dítětem, jež za motýlem běžíběží,
a kvetu všemi vnad svých poupaty.

Jsou činy slova naše, teď to víš,
co slovo tělem stalo se a žije.
A bez lásky když slovo vyslovíšvyslovíš,
jak ranou bil bys, která ve tvář bije,
jak krokem byl bys, který hledá stín,
a poutníkem, jenž v noci bez ochrany
v tmě minul přátel pohostinné stany,
kde číše schystána i ženy klín
a pod hvězdným kde nebem píseň zazní.
Svým dechem nežiješ, jen skrytou bázní,
již slovo zplodilo. - Trest jistě minu -
se domníváš - když vyhneš se. Jak v činu
bys zabil však, štván nekonečnou strázní
osudných slov svých neodčiníš vinu.

Tak, přírodo, mi k srdci hovoříš,
jak milenec by žádný nedoved.
Spoutána kouzlem tvým, přec volna v říš
tvou vcházím; povždy nové krásy sled
mi odkrýváš a povědět vždy víšvíš,
co nikdo nevyřkl - utěšit beze slov.
Když nad hlavou mám větví sytý krov,
u nohou keřů houště, stébla trav,
kol květy, obzor širý - na dosah
pramenů píseň, smáčejících svah,
tu je mi, jako kdysi v dojetí
když čekala jsem lásky na pozdrav,
na slovo, pohledpohled, vstříc jenž poletí.
A všechno v tobě mám, jak v jednom objetí.

Ne, mezi námi není rozloučení.
Pruh nebe modrý za mraky se schová,
po temné noci přijde jasno denní,
po dokonaných ránech rána nová -
a v našem temnu za mrakem vždy skryt
pruh modrý naší lásky; na blankyt
tam slunce vychází nám jako dřív.
Zřím nebe kus - tvůj pohled na mne kýv,
kos přiletěl - tvůj pozdrav nese mi
a v květech, záplavou jež na zemi
v tom jaře vzkvetly, dary tvoje mám,
a láska naše, neskutečna divdiv,
je štěstím, o němž věčně zdá se mi.
A sama nejsem - a ty nejsi sám!

převzato ze serveru www.ceska-poezie.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RichmondSherrie | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 12:50 | Reagovat

Don't you acknowledge that this is the best time to get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a>, which would make your dreams come true.

2 AAccovaFavasip | E-mail | Web | 15. srpna 2017 v 21:34 | Reagovat

By dealing together, you both can address problems of self-esteem and mutual trust.  He is content, and also the complete opposite of our thoughts final years has in store for us.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama