"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Marie Calma - 4 sonety ze sb. Sny v sonetech (1927); (pozn. podobnost s Portugalskými sonety E. B. Browningové není náhodná: tuto sbírku Calma uvádí citátem z Aurory Leigh)

6. února 2008 v 15:55 | Marie Calma |  Sonety
Že krásná jsem, bylo by prázdnou větou,
když ty bys neřekl, že krásná jsem.
Pod zrakem tvým jsem třešní sterokvětou
líbanou z rána slunce topasem.
Mám vláhu jitra pod polibky tvými
a jarní mízou prostoupena jsem -
dnešek i zítřek dary nebeskými
jsou pro mne, na něž hledím s úžasem.
Jak deštěm skropena se cítím svěží
a něhou jsou mé rety bohaty;
mé touhy nad světem jsou rozpjaty
a k nebi ční jak hroty vzdorných věží.
Jsem dítětem, jež za motýlem běžíběží,
a kvetu všemi vnad svých poupaty.

Jsou činy slova naše, teď to víš,
co slovo tělem stalo se a žije.
A bez lásky když slovo vyslovíšvyslovíš,
jak ranou bil bys, která ve tvář bije,
jak krokem byl bys, který hledá stín,
a poutníkem, jenž v noci bez ochrany
v tmě minul přátel pohostinné stany,
kde číše schystána i ženy klín
a pod hvězdným kde nebem píseň zazní.
Svým dechem nežiješ, jen skrytou bázní,
již slovo zplodilo. - Trest jistě minu -
se domníváš - když vyhneš se. Jak v činu
bys zabil však, štván nekonečnou strázní
osudných slov svých neodčiníš vinu.

Tak, přírodo, mi k srdci hovoříš,
jak milenec by žádný nedoved.
Spoutána kouzlem tvým, přec volna v říš
tvou vcházím; povždy nové krásy sled
mi odkrýváš a povědět vždy víšvíš,
co nikdo nevyřkl - utěšit beze slov.
Když nad hlavou mám větví sytý krov,
u nohou keřů houště, stébla trav,
kol květy, obzor širý - na dosah
pramenů píseň, smáčejících svah,
tu je mi, jako kdysi v dojetí
když čekala jsem lásky na pozdrav,
na slovo, pohledpohled, vstříc jenž poletí.
A všechno v tobě mám, jak v jednom objetí.

Ne, mezi námi není rozloučení.
Pruh nebe modrý za mraky se schová,
po temné noci přijde jasno denní,
po dokonaných ránech rána nová -
a v našem temnu za mrakem vždy skryt
pruh modrý naší lásky; na blankyt
tam slunce vychází nám jako dřív.
Zřím nebe kus - tvůj pohled na mne kýv,
kos přiletěl - tvůj pozdrav nese mi
a v květech, záplavou jež na zemi
v tom jaře vzkvetly, dary tvoje mám,
a láska naše, neskutečna divdiv,
je štěstím, o němž věčně zdá se mi.
A sama nejsem - a ty nejsi sám!

převzato ze serveru www.ceska-poezie.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RichmondSherrie | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 12:50 | Reagovat

Don't you acknowledge that this is the best time to get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a>, which would make your dreams come true.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama