"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

František Alexandr Rokos - Smrt a Hřbitov (5 sonetů ze sb. Básně, 1827)

6. února 2008 v 15:55 | František Alexandr Rokos |  Sonety
Smrt.

I.

Bedlivě když křehký stromek hlídá
Člověk v ourodné kdes zahradě,
Pilnosti své někdy k náhradě
Sladké ovoce pak z něho jídá.

Častokráte ale na něm vídá,
An mu neslouží zem ve sadě,
Žeby stát měl v jiném oupadě;
Tam ho vsadí - potom plody vydá.

Smrt zde člověka když zachvacuje,
Z prostředka ho přátel vytrhne,
Hmotné tělo jenom usmrcuje.

Druhá polovice však se vznese
Zhůru, tam se k tvorci uvrhne
A ovoce spanilejší nese.

II.

Pallida mors aequaaequo pulsat pede pauperum tabernas,
Regumque turres.
Horat.

Na paloucích pod kosou vše padne:
Stéblo, poupátko snad nesoucí,
Travka i bylinka kvetoucí,
Časem jejich krása mizí, vadne.

Podtíť sekáči jest velmi snadné
Zhůru travičku se tahnoucí,
Jeho ruka kosou vládnoucí
Nevyhýbá rostlině se žádné.

Kosa smrti zůřivěji drtí
Napořád zde světa v oboru,
Všecky tvory bez milosti smrtí.

Její kořistí jest pacholátko,
Co jen patří lidí ke zboru:
Kmet i mládenec i nemluvňátko!

Hřbitov.

I.

Rolník blahou nadějí se kojíkojí,
Do země když zrnka vhazuje,
Tak svůj poklad poli svěřuje;
Za tu práci odměna že stojí.

S zemí když se zrnko pevně spojí,
Dříve podobu svou změňuje,
Než se oseníčko zdvihuje;
Potom rozsívač se ke žni strojí.

Smrtníci! ó nekvěltež v ty doby,
Nechť se vám tok slzí zastaví,
Těla přátel když se kladou v hroby;

Vždyť to svatým náboženstvím víte,
Přítel se vás navždy nezbaví,
Živého zas někdy uvidíte.

II.

S potěchou po vykonaném díle
Se na lůžko měkce zdobené
Rozhosťuje tělo umdlené,
V hlubokém snu odpočívá mile.

Bdíti však jest ustavičná píle
Duše, družky s tělem spojené,
Ku konání není ztracené
Pro ni okamžení, žádná chvíle.

Spěte těla, spěte v chladném hrobě,
Když ste konaly zde práci svou,
Nyní odpočiňte sladce sobě;

Váš duch bdí, ač vy tu práchnivíte,
Uslyšíte troubu anjelskou:
Pak se k životu zas probudíte!

III.

Ach lid nepokojně život tráví
Začasté tu ve svém horlení,
Jakého zde bývá sočení,
Dokavad mu popřívá Bůh zdraví.

Potok slzí se nám nezastaví,
Když nás stíhá někdy trápení,
A nám všelijaké soužení
Připravují odpůrcové draví.

Nastojte! zde oko mé však vidí
Vedlé sebe mnohé příbytky,
O ty rozličných jsou jistě lidí.

Hle! a předce odpůrce tu dravé
Nevidím, ni jejich nábytky, -
Na hřbitově sousedstvo je pravé!

Převzato odtud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pet*ullQa | Web | 6. února 2008 v 15:59 | Reagovat

v

2 Pet*ullQa | Web | 6. února 2008 v 15:59 | Reagovat

na mojem blogu je bleskovka 3* tak se zapoj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama