"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Adolf Bohuslav Dostal - Už nevím... (další sonet k poctě A. Jiráska, 1901

6. února 2008 v 21:09 | Adolf Bohuslav Dostal |  Sonety
Už nevím, kde jste napsal onu větu,
že člověku jen trochu smíchu stačí
a ostatek že dotrpí si v pláči.
Sám prožil jsem to, kolik pravdy je tu.

Já utrh jednou bílý kalich květu,
leč svadl dřív, než dozní píseň ptačí...
A člověk sám si nikdy nepostačí,
vždyť aspoň úsměv potřebuje k letu.

Mé srdce, v skalách holub osamělý,
jen volá v smutek černé hodinky,
a marně volá. Obzory se stměly.

A mezi proudy bez kormidla zmítán
kus země ve tmách hledám jedinký. -
Ba, z trnů je ten lidský život splítán.

Zlatá Praha, roč. 1901
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlastík | E-mail | Web | 29. června 2012 v 11:56 | Reagovat

Jen tak dal, at je co číst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama