"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jakob van Hoddis - Poledne (svérázná varianta sonetu v podání německého expresionisty, překlad Radka Malého)

11. ledna 2008 v 11:40 | Jakob van Hoddis |  Sonety
Smích ďáblů nebem blankytným se honí,
v ulicích dusí rozpálený prach.
Město je mísa a my spadli do ní.
Na stromech sedí listí v mrákotách.

Slunce se sune v rozvrzané káře
pomalu vpřed. A vzadu zvonek zvoní.
Pitím a žalem zrudly městu tváře.

Jdeš, ochromený, sám jak na Sahaře.
Do lidí, naštván, ale s chutí vrážíš.
Na dětské sny, když připadáš si staře,
se těchto domů zeptat neodvážíš.

Rulíky sklízíš z keřů těchto dnů.
Jen úzkost stoupá. Vichry vhazují ti
škrabošky černé do nejhlubších snů.

Jde den a noc a sotvakdy se chytí.
převzato z Držíce v drzých držkách cigarety, BB/art 07
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama