"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Leden 2008

Milan Šedivý - K čertu už (sonet ze sb. Výběh slov)

11. ledna 2008 v 16:13 | Milan Šedivý |  Sonety
"... and the woman needs a man
like fish needs a bicycle..."
U2
Náladou temného kapradí procházím,
když klesám v bezmoci na pařez bolesti.
Co slýchám na srdci; jsou jenom vichry zim
a listy smetané dobré mi nevěstí.

Můj přítel Jesenin v Rusku se opíjí,
Moskvou se zalyká, když ráno probouzí.
Krkavci krouží mu posvátnou rafijí,
iluzí ocel mu vyrušil přízrak rzi.

Pak výkřik naplní ozvěnou sluje hal.
Já budu dívenka, která ho oplaká?
K čertu už, mé slzy, táhněte na draka.

Ten kostel uvnitř mě, ten už se raboval,
na jiný, bratři, teď vyrazme do noci.
Je nás dav; zhrzených, zkažených bezmocí!

převzato z čas. Weles (30-31)

Bohuslav Reynek - Jitro v zimě (variace na sonet ze sb. Rty a zuby)

11. ledna 2008 v 15:48
Zima na hromádky smetla,
jako opatrná žena,
v kraji zasněženém světla
bolestná a udivená.
Září předjitřní vesnice
oken zrny stulenými
jako hrozny, jak pšenice
nahrnutá loktem zimy.
Jasem obilí a vína
v sad svůj a ledový zaklíná
sladké ptáky nadějí;
než se slétnou z mlh a trní,
tváře zsinalé jim zrní do nicoty rozvějí.
převzato z http://ecn.ekolist.cz/kn-bas-0002.shtml

Josef Hora - Někde v dálce (sonet ze sb. Tvůj hlas)

11. ledna 2008 v 15:46 | Josef Hora |  Sonety
Někde v dálce už voní bezy.
Někde v dálce už
s kloboukem v ruce po zelené mezi
jde zamyšlený muž.
Člun po vodě se houpe, vítr vane
a vše je slib,
jenž z modrých větví tichým světlem kane
do vůně lip.
A je to jenom obraz tvého těla,
vzdálený chodec ten,
do jehož vlasů mlha napršela
ti jarem, jehož není.
Tím jarem, jehož není
a jímž už dnes se cítíš přemožen.
převzato z http://ecn.ekolist.cz/kn-bas-0205.shtml

František Hrubín - Kráčející v polích (sonet ze sb. Země po polednách)

11. ledna 2008 v 15:44 | František Hrubín |  Sonety
Dech slunečný se zavřel do netřesku,
pták temně rozplynul se, sotva hles,
je po polednách a pod bičem blesků
mdlá stáda vesnic k stříži táhnou dnes.
Duněním kroků pradávného žháře
zachvěla se zápraží kamenná,
nejstarší strom si vzpomněl na štěpaře
při prvním blesku, lásko plamenná.
Osamělý se v polích výškám vzdává
a svými kroky těžce ohledává
tvou vrátkost, země, připravená pít
a třesoucí se v žhavém zastavení.
A v oslnivém příboji tvých žit
skořápky ztracenější není.

Dariusz Sośnicki - V zimě, skoro tři hodiny před svítáním (mrazivě nerýmovaný sonet)

11. ledna 2008 v 15:42 | Dariusz Sośnicki |  Sonety
V zimě, skoro tři hodiny před svítáním,
se na předměstích svolávají
jako vlci vlaky s nocí,
spuštěnou na půl žerdi.
Okna našeho domu nízko u země,
otevřené okenice a vítr,
jenž lehounce zavadil o stěnu
křídlem z pomačkaného plechu.
Vlhko zvolna stravuje prkennou podlahu,
ve vzduchu je cítit
vůni hnijícího dřeva
a svršky jsou stále těžší.
U vychládajícího uhláku
ohříváme těla a cáry prostěradel.
převzato z http://ecn.ekolist.cz/kn-bas-0602.shtml

Rainer Maria Rilke - Před letním deštěm (sonet ze sb. Nové básně)

11. ledna 2008 v 15:36 | Rainer Maria Rilke |  Sonety
Náhle se v parku z vší té zeleně,
nevím co, cosi tiše vytratilo.
Jde k oknům až s tím vonným, co mu zbylo,
a mlčí. Jenom, ještě vzdáleně,
teď silně už zní pištec déšť. Či je to
nějaký zbožný mnich, ten nejtišší?
Tak mocně zní z ní žár i žal i léto
z té vroucí píšťaly, již vyslyší
jen liják. Sál, obrazy na stěnách
se od nás odtáhly co nejtišeji,
jak by se bály slyšet nás v tom šeru.
A mrtvé tapety teď odrážejí
nejisté světlo oněch navečerů,
kdy jako dětí zmocnil se nás strach.
převzato z http://ecn.ekolist.cz/kn-bas-0608.shtml

Jan Skácel - Sonet o plivání z mostu do vody (ze sb. Kdo potmě pije víno)

11. ledna 2008 v 15:33 | Jan Skácel |  Sonety
napsal Pseudolus otrok

Jsou věci o kterých se nepřemýšlí
a slušný člověk nemá ani kdy
než naplivat si do své vlastní tváře
to radši plivat z mostu do vody

Jaké je ticho nad plynoucí řekou
jak je to pěkné stát na mostě sám
a naklánět se dolů přes zábradlí
a šeptat vodě: plyneš ale kam?

A chválím most a rovněž řeku chválím
a zírám za tím plivanečkem malým
jak plyne dál až k moři doplyne

Něžně a tiše na vodu se dívám
svůj chleba jím a svoje písně zpívám
není jich příliš chleba také ne

převzato z cl.ff.cuni.cz/ucha/soubory/KompB.doc

Vojtěch Mihálik - sonet ze sbírky Sonety pre tvoju samotu (1966)

11. ledna 2008 v 15:29 | Vojtěch Mihálik |  Sonety
Za štyri roky odluky sa človek veľmi zmení.
Poprášené sú krídla motýľa.
No pri ľuďoch, čo žijú v predstave, niet prekvapení,
a preto si ma neprekvapila.

Hľadel som dlho na teba tam v divadelnej sieni,
ako ti prekrásna tvár žiarila,
a cítil som sa smädný, ale bez úst pri prameni.
Vzopätie zbytočného úsilia.

Dnes odcestuješ a mne iba pohľad, úsmev hádam
a dotyk teplej ruky zostane.
A nedozvieš sa nikdy, že ťa beznádejne hľadám,

s hnevom a žiarlivosťou, oddane -
a že ak privyknem aj mnohým strácaniam i zradám,
vždy bude bolieť tvoje strácanie.

převzato z www.blisty.cz

Ivo Fleischmann - Básník (sonet vydaný r. 1943 pod pseudonymem Ivo Lan)

11. ledna 2008 v 15:22 | Ivo Fleischmann |  Sonety
Jde tedy objevit, co sladší náhodou je...
A jsou to stíny malých mrtvých těl,
z nichž jinak štíhle korunovat chtěl.
Proměnná ruka sahá do orloje...

Tak jde a slyšíš plakat květy
a kránu rosy... to jen slzy jsou,
zobáčky ptáků po krajích je roznesou.
Dál poutník žalostný prochází léty.

Pak ovšem cizí nepozná ho v jasu
a on - to víme - nepozdvihne hlas
a trne..., mlčí..., nahýbá se zas

až k oné noci, kde již slyšet je
bušení rytmické a přesné rafije.

Chápe a píše... pro svou... cizí... krásu.

Percy Bysshe Shelley - Lift Not the Painted Veil (netradičně strukturovaný sonet velkého anglického romantika, v originále)

11. ledna 2008 v 15:14 | Percy Bysshe Shelley |  Sonety
Lift not the painted veil which those who live
Call Life: though unreal shapes be pictured there,
And it but mimic all we would believe
With colours idly spread,--behind, lurk Fear
And Hope, twin Destinies; who ever weave
Their shadows, o'er the chasm, sightless and drear.

I knew one who had lifted it--he sought,
For his lost heart was tender, things to love,
But found them not, alas! nor was there aught
The world contains, the which he could approve.
Through the unheeding many he did move,
A splendour among shadows, a bright blot
Upon this gloomy scene, a Spirit that strove
For truth, and like the Preacher found it not.