"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jaromír Borecký - 3 sonety ze sb. Rosa mystica (1892)

14. listopadu 2007 v 13:33 |  Sonety
Vůně bolesti.

Zas v bledých růžích vzplál sníh na obzoru zoří,
nad mokkou tupě dlím ve snění orgii,
jak chvění hynoucích a zamlžených moří
dav mdlých jde vzpomínek a srdce opíjí.

Zřím jakous známou líc, jež pod polibky hoří
jak krví zbrocený sníh bledých lilijí,
zrak shaslý, z temných řas jenž bolestně se noří,
v šeř krajek tratící se ňader linii.

Zas tepnu na skráni mně dráždí čísi dech,
jak v šedých lásky snech zas pálí na prsech
mne tíha kadeří, jež sytý parfum koupá.

Vše mizí; sníh jen tká své draperie dál.
Jak slzy kadidla bych v černém chrámu ssál,
jed vůně zahořklé v mé duše prázdno stoupá.


V černý vějíř... (z cyklu Féerické vějíře)

V černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané
na vlnách tvých ňader chví se v agonii,
na sametu jich se snivým rythmem spíjí,
z nichž dech linaloe do tmy krajek vane.

Pološerem loge vějíř v perlách plane
pod bílou tvou rukou s vůní vanilií,
chvěním nervosním mdlý klesá na tvou šíji
vnořit její zář v své květy nadýchané.

Mystické tvé oči temnem jeho nyjí,
tiše kolébá mé srdce touhou štvané
anglický tvůj profil v snění ambrosii,

v srdce šílené co dál mi bolest kane
a tvé hrdé rty dál nelítostně vpíjí
v černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané.


Vám, která víte.

Mne otrávila láska k vám,
ten cit, jenž plný frenesií
jak rána zžírá, štěstím spíjí
a vrhá v náruč horečkám.

Jak dahlia, jež září tmám,
vy bytosti své poesií
jste lásky skvělou symfonii
mým rozpoutala hlubinám.

Blouznivost Schumanna v ní stená,
žár démonický Beethovena
z ní v hymnech slétá do duše.

Či je to zpěv, jejž do vln kvílí
dva slavíci, již v snách se skryli
v chrám pustý Cudné Venuše?
převzato z www.ceska-poezie.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama