"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Eva Štolbová - dva sonety z Básnického díla

28. října 2007 v 13:07 | Eva Štolbová |  Sonety
Podle Elizabet Browningové

Nerovni v žití, v osudech též svých
byli jsme vždycky, příteli můj drahý.
Kde Prométhea smělost sluncem pohne z dráhy,
ty z prvních byl jsi vždy, já z posledních.

Sem přinesme teď haldy našich knih -
na misky s nimi! Kam se kloní váhy?
Co vlastní kdo, zde zřejmo příliš záhy:
ty Myšlenku a Krásu, já jen odlesk jich.

A přec i za tvým světlem odlesky se chvějí,
v bloudění s mými setkají se snad -
a sotva splývají, tu hned si rozumějí.

A tak i naši Andělé kdes v ráji
až setkají se, v hovor hned se dají
a vždy si budou míti o čem povídat.

Pseudo-Watteau

V rozkošném parku s růžovými keři
hledám svou stopu krve na trnech -
ztichlé noci jak vdovy po zaniklých dnech
v mou promlčenou zpověď neuvěří.

Milenci v altánku, které dráždí -
stín ztemněl jako smrt a socha pobledla…
a já tu hledám, hledám posedlá
svou lásku poslední, jež milujíc mě vraždí.

Galantní slavnost… alej, růže, thuje
a šepot, pro nějž srdce nemá sluchu:
"Víš, že tě vraždí jen a nemiluje?"

a bez rýmů i rytmu, jenž mi schází,
do písní, tanců, her tu skládám v duchu
své vlastní lásky krutou parafrázi.


Převzato z: Eva Štolbová. Básnické dílo - Daniel Chadim. Fragmenty básní. Pražská imaginace 1995
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama