"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Říjen 2007

Eva Štolbová - dva sonety z Básnického díla

28. října 2007 v 13:07 | Eva Štolbová |  Sonety
Podle Elizabet Browningové

Nerovni v žití, v osudech též svých
byli jsme vždycky, příteli můj drahý.
Kde Prométhea smělost sluncem pohne z dráhy,
ty z prvních byl jsi vždy, já z posledních.

Sem přinesme teď haldy našich knih -
na misky s nimi! Kam se kloní váhy?
Co vlastní kdo, zde zřejmo příliš záhy:
ty Myšlenku a Krásu, já jen odlesk jich.

A přec i za tvým světlem odlesky se chvějí,
v bloudění s mými setkají se snad -
a sotva splývají, tu hned si rozumějí.

A tak i naši Andělé kdes v ráji
až setkají se, v hovor hned se dají
a vždy si budou míti o čem povídat.

Pseudo-Watteau

V rozkošném parku s růžovými keři
hledám svou stopu krve na trnech -
ztichlé noci jak vdovy po zaniklých dnech
v mou promlčenou zpověď neuvěří.

Milenci v altánku, které dráždí -
stín ztemněl jako smrt a socha pobledla…
a já tu hledám, hledám posedlá
svou lásku poslední, jež milujíc mě vraždí.

Galantní slavnost… alej, růže, thuje
a šepot, pro nějž srdce nemá sluchu:
"Víš, že tě vraždí jen a nemiluje?"

a bez rýmů i rytmu, jenž mi schází,
do písní, tanců, her tu skládám v duchu
své vlastní lásky krutou parafrázi.


Převzato z: Eva Štolbová. Básnické dílo - Daniel Chadim. Fragmenty básní. Pražská imaginace 1995