"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Vladimír Holan - 2 sonety ze sb. Oblouk (1934)

17. září 2007 v 17:39 | Vladimír Holan |  Sonety
Slavnost

Samoten, sám a do váh víček hozen,
znej vážit pohled bolesti, jenž zchmurněl by ti zítra,
bys rukou procitnutí vložil čirý hrozen
na talíř jitra.

Sešit a orsej, broušený vliv číše,
věnec a šíp: pro všechny melodie
znej skládat do fontány, která v hudbu píše
přítomnost krásné šíje.

Znej sklenout vzduch, v němž jasně by zněl smích,
zažehnout krb a... vzdálit se! Neboť jsou panny,
jež zde by minuly.

Kdož ví, neschází-li nám ve vztazích
k hvězdám či k milence jen odstup svrchovaný,
abychom splynuli.

Podnebesí

Ó ptáci krajností, kéž také mé rty zvete,
jak mají temnět před bohy,
když vpodvečer opravujete
výslovnost oblohy.

Ó kruhy holubů, průsvitné kruhy vodní
nad městem, které tone,
kéž výšku v leknín dosněžit mne učíváte po dni
pro noci vonné.

Jeřábi, ach, plující ve větách
blankytu, jenž se loučí těžkým stylem
na stránce stinné,

vás uchvacuje osud naprostý: buď čistý tah
jste, nebo spočinutí! - Ale člověk jde svým dílem,
jde? Ano i ne.

Převzato odtud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama