"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Karel Toman - Ráj, Richardu Dehmelovi - jediné dva "čisté" sonety z Tomanova díla (ve vydání poslední ruky, tj. vyjma Pohádek krve, Rostlo stranou a básní do sbírek nezařazených)

11. září 2007 v 11:52 | Karel Toman |  Sonety
Ráj

Ve spirále jsme kroužili
kol stromu zapovězeného.
Ty plody voněly v plamenech slunce
a my měli hlad.

Ve zracích ženy plálo pokušení
a ruce se jí třásly touhou.
- Ty moudrý hade, tebe miluji.
Pověz nám více o zlém bohu.

Proč o hladu nás nechá bloudit?
Proč vůni nejprudší dal plodům,
když nám je zakázal?

Rci svému bohu, jak ho nenávidím!
I my jsme bohové? Dík, filosofe.
Má snědá Evo! Tělo sametové!

Richardu Dehmelovi

To bylo ve dnech běd a ponížení.
I my jsme přišli ve světelný sál
pro chvíli žáru, pro slib vykoupení.
Byl cizí zástup, před kterým jsi stál.

A ve tvém hlase všechno mluvilo:
radosti, pýcha, horké blaho ženy,
krev zrazená, sen bolem usmířený,
co dalo život, co jej zabilo.

Nad dobou, z doby vítězství a žaly
a touhy, jež po nových sluncích plály,
duše, jež znala příští tragiku.

A vzadu, v koutě, dva se k sobě tiskli,
dva páry očí nadějí tou výskly,
dva lidé šeptli: Díky, básníku!

Převzato z: Karel Toman. Básně. ČSS, Praha 1956
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama