"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jan Vřesnický (Jan Nálevka) - sonet z knihy "Pod bělorudým praporem. Znělky učitelské" (1892)

23. srpna 2007 v 1:25 | Jan Vřesnický Nálevka |  Sonetové cykly
Já prosím

(Pozn. Jan Vřesnický Nálevka bývá označován za "posledního národního obrozence")
Když oráč osil rozkypřenou líchu
a unavený po roli se dívá,
kdy slunce na zemi se pousmívá
a zrno klíčí v hnědé prsti v tichu:

Svou mysl k nebi bez zášti a hříchu
vždy obrací, by zdárně vzrostla niva,
jež jednou slunce, jindy rosy chtiva
jest, tak jak třeba květům do kalichů.

I já vždy k nebi obracím svůj zrak,
by ujalo se, které siju, sémě,
a prosím jak ten oráč vroucně tak:

Ó přej mi, Pane, stálé nadšení,
by k dobru rostlo ono mladé plémě,
a síly přej, z níž zdar se pramení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama