"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Franz Josef Czernin - 2 sonety (za jazykové spolupráce Veroniky Schelleové přebásnil Norbert Holub)

23. srpna 2007 v 2:19 | Franz Josef Czernin |  Sonety
* * *

jsem tak těžký, sešitý se všemi šaty,
vlastní jméno drží mou látku v kolejích,
u křižování jsem řečně rozevlátý
až k podobě, kterou zvedaje, zbásňuji,

kabát házím do hvězd: infekčními hnáty,
každé zrno, osvětlujíc prach, stojí
zahalené, mění se na květy, na ty,
jež jsou udělány k držení v tom stoji,

zaváto jak bez půdy. šátek sám se ví,
připravuje se slovně jak květně,
rozděluje nás, trhá v dobách oblevy

a tak nás obnažuje ještě víc,
než vjede do nové kůže zpětně
jen maso nás, tmavé, zase setne.


Elementární sonet

nechávám se pevně přitloukat hřebíky,
proměněný z věci na krvavou věc, přišroubovaný
nohy mám tvrdé jak dřevěné kolíky
roztrhávám křivě ústa, abych zakořenil s vámi

a bolestivě se zaplet, do velikých
trosek mě necháváte jít, do ledových vánic,
přicházíte hrubě, kdybych ztich,
nesměl bych už čekat na nic,

nešikovně se vzájemně lepivě křížíme,
ano, stromy, divně to ze sebe bije,
přišívá nás od hlavy k spodině,

na listech korunuje, k odlistění podzimem,
od zubů k palcům je bosé tělo moje,
každý pór zaprášený, jak trnité to je!

převzato z čas. Dobrá adresa (http://www.dobraadresa.cz/2003/DA11_03.pdf)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama