"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Antonín Klášterský - Sonet (sb. Srdce i duše)

23. srpna 2007 v 1:04 | Antonín Klášterský |  Sonety
Již stokrát jsem se zaříkal vždy znova,
že myšlénce ni citu, jenž se řítí,
ni tichým snům, té vlahé rose žití,
má ruka pouto znělky neuková.

Ach, předsevzetí! Slova, slova, slova!
Jsou myšlénky, jsou nálady jak kvítí:
to volně rostouc, září do růžova,
a druhé pne se po sloupu a niti,

Jsou myšlénky, jsou nálady jak ptáci,
ten v kleci hlas i pestré peří ztrácí,
ven v pole chce a do lese a k řece.

A druhý - a tak často s písní mojí -
chce pouto sám, on svobody se bojí
a zahyne - když pustíte ho z klece.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama