"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Rudolf Mayer - Znělky noční (4 sonety uveřejněné poprvé v almanachu Máj z r. 1858)

29. července 2007 v 15:26 | Rudolf Mayer |  Sonetové cykly
I

Již dlouho trvá všechno v mlčení,
tak všechno v blahém nočním míru stojí,
že mír ten srdce tluk se rušit bojí,
a sama duše stane v myšlení.

Tak klidno vše - jen hvězdy v toužení
se divném jedna k druhé úže pojí,
a jejich záře s vlnou spící brojí,
jak by ji budit chtěla ze snění.

Snad by jí ráda sny své povídala,
neb snad chce usnout blahým lásky snem
a nemá místa, kde by klidně spala.

Mým srdcem opět dávná touha vane,
a z ňader bol se vine povzdechem,
zní tichou nocí - kde as, kde as stane?!

II

Tajemství velké v hvězdách uzavřeno,
jež vyzpytovat lidský duch nemůže,
dokud ho země k sobě vine úže
a dokud zpovzdálí jen zří své věno.

Kam cesta má a co mi usouzeno,
až smrtí zvadne života mi růže,
zda budu v sobě dokonalé bůže
dlít v říších, z kterých vyhnaná jsi, změno? -

Či růže odkvete, by opět zkvetla,
a zvadla pak a opět vykvetala?
Tak ptám se hvězd - němá jsou jejich světla.

A v tajemných kdo črtách čísti umí.
zdaž, co tam neviděná ruka vpsala,
zdaž, kdyby přečet`, tomu porozumí? -

III

Jak divuplná noc, jak velekrásná,
když nad tou zemí tichnoucí vychází,
nesmírná jako moře beze hrází,
v němž z lodí sterých září světla jasná;

Kdy ku zemi se skloní tmavořasná
a v každé kvítko slzný démant sází,
a šírošíré světlé stíny hází,
vše vábíc na svá ňadra mírospásná -

Když všechno v snivém polosvětle plyne:
tu v srdci sladko mi a přec tak bolno,
že nevím, bol kde začal, slast kde hyne.

V předivné snění myšlení mé taje:
jak světlům nočním, tak mé duši volno,
jíž tušení věčného míru vlaje.

IV

Milenko má, ty noci smavá, tichá -
tak jemná, jak bys jen blažit chtěla,
pro všechny boly hojných léků měla,
ztiš srdce mé, jež v divné touze vzdychá.

Má duše - snad že na svět přišla lichá -
se marně po soucitu ohlížela,
jen ty`s jí - jejím snům jsi rozuměla -
hojící láska na ni z tebe dýchá.

Nezkojnou touhou k tobě duch můj hárá,
v tvých hvězdách hledá mír a pravou vlast,
zde boj mu jen - a z toho lid mne kárá.

Milenko jediná, mně přisouzená,
obejmi mne, nechť poznám lásky slast -
smrt spojí nás a ty jsi moje žena.
Dílo Rudolfa Mayera, Československý spisovatel 1950, s. 134-136
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 green bridesmaid dress | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 10:33 | Reagovat

Im no expert, but I consider you just manufactured the best point. You definitely know a lot about what youre talking about, and I can truly get behind that. Thanks for being so upfront and so sincere in regards to the issue matter. I really really feel like I have a far better understanding now.
http://www.isdress.org

2 rolex replica | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 3:35 | Reagovat

Q. Why did it take the monster ten months to finish a book?
http://www.begwatches.net/iwc.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama