"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Karel Hynek Mácha - všechny sonety (Znělky) (včetně úvodního sonetu z Máje v češtině a v anglickém překladu Jamese Naughtona)

28. července 2007 v 22:32 | Karel Hynek Mácha |  Sonety
1

Tichý tis nad růži stíny sklání
mezi hrobů ověnčené kříže.
Sladké zvuky, ó jen blíže! blíže!!
Slavíka snad líbé klokotání? -

Ach tak sladce nezní jeho lkání,
kdo hlas ten uslyší, pujde stíže,
neb jej žel i touha k růži víže
bez náděje jako milování!

Bolesť-li, či slasť mé srdce jímá? -
V růžovém blankytu, hvězdy, rcete,
ty růžemi ověnčená Lůno,

zdaž to ona - a jen růže dřímá? -
Či spí ona a jen růže květe? -
"Růže květe!" Růže jen? - Idůno! -

2

V hloubi citu kde mám slova vzíti,
bych pronesl prosbu dosti jemnou? -
Temnosť za mnou, temnosť i přede mnou,
bledý den chce vbrzku mi zajíti! -

Jak se stádo labutí chce krýti,
oblaky plynou před nocí temnou.
"Pane, pane! pane!! zustaň se mnou!!
Zustaň se mnou, neb chce večer býti!!!"

Darmo! - Lkání mé ho neuprosí. -
Jakás ruka před umdlelý zrak
vždy mi staví zoufalství jen číši. -

Sáhnu po ní; - mok ten usta zrosí,
v ducha tma mi sype mrak a mrak! -
Hu! jak chladno v noci pusté říši!!

3

"Vzešel máj! hlubokých muži želů!
tvou proč ještě bledosť kryje tvář?
V přírodu jdi, - zlatá slunce zář
růže lícím, poklid vrátí čelu!"

Vyjdu v slunce! Nad luhy zkvětlými
na západu jeho zář se stkvěla;
i má tvář se v jeho lesku rděla,
zdobená co růžemi novými.

Sklesna v prach, - za sluncem rozstru ruce;
borů šum, slavíka klokotání
k němu nesou mojí touhy lkání. -

Konec zdál se blízký mojí muce.
Zašlo slunce! - - Tma splynula šedá,
a má tvář jak jindy byla bledá.

4

Ač má síla neoslábla v boji
proti tobě ještě, bouře litá,
přece bolesť v hloubi srdce vrytá
časem budí mutnou touhu dvojí;

předně, v nově zkvětlém jaru svojí
aby vnadou růže trnokrytá
ne již více v čelo mé uvitá,
zdobila leč tichou rakev moji.

Druhá žádosť jest to samé přání;
by nového jasná slza máje,
až provodí slavíka volání

bledou Lůnu v tichou noční dobu
s sborem hvězdným nad vlastenské háje,
zrosila leč mech jen mého hrobu.

5

Ještě jednou v mladosti mé kraje
zpět mne vedeš mdlého, slunce zlaté,
v snů mých říši, oné stíny svaté,
kde jsem bloudil, jako dítko hraje.

Mrtvo kolem, - pustota jen pouhá,
vše mladosti mé uvadlo kvítí? -
"Bez slunce květ nemá vznik ni žítí,
slunce zašlo a noc byla dlouhá."

Pláči hořce; ó proč, slunce jasné,
an tě sotva mdlý můj zrak uhlídá,
již tvá záře zase mi zahasne!!? -

"Hasne! hasne!" ohlas odpovídá;
a již tma se kolem rozprostřela;
chtěl jsem kvítí! - noc jen slzy měla.

6

Tichý jsem co harfa bezestrunná
zavěšená v kobce otců přešlých;
tichý, v zásvitu jak světů vzešlých
nade hroby noc jest stříbrolunná.

Však co chová harfa v zpustlém klínu?
Kdo mi tajné její žaly poví?
Kdo vyřekne a kdo ustanoví,
co noc tichá v bledém tají stínu?

Větřík vzdechne v harfy lůno duté,
a ta, ač již strůny žádné nemá,
zalká zvuky nezapomenuté. -

A noc tichá? - Zraky žalonosné? -
Šírou zemi kryje slza němá!
Či ne slza? - snad jen kapky rosné? -

7 (sonet mimo cyklus)

Zašlo slunce za modravé hory,
poslední v oblacích požár plane;
lehký větřík temným lesem vane,
pernaté sen v náruč jímá sbory;

vzdálené se v soumrak tratí dvory,
zdá se, svět že v temnu pozustane,
však jen zdá se, vbrzku lůna vstane,
světlem svým osvítí všecky tvory.

Vzešly hvězdy v rouchu jasném, zlatém
na vysokém ztmělých nebes trůnu,
předcházejích kněžnu noci, Lůnu,

spatřily mě na zarostlém /.../
/.../
/.../

8 (sonet mimo cyklus; jediný Máchův jambický sonet)

Jest pěvcův osud světem putovati,
kamkoli dojde, vlast nalézá svou,
všech po nivách zří růže vykvétati,
jimiž ověnčí harfu zvučivou.

Marně se snaží svět ho sužovati!
Skutkové jeho z Boha záře jsou
seslány na zem tmu osvětlovati!
/.../

Tajemství světů, srdcí ples i hněv
v souzvuku ladném jeho věstí zpěv!
Takž na své pouti já tou zpěvu mocí

odkrývám bylý i budoucí čas,
a v srdcí hluboké co dřímá noci,
na světlo vyluzuje harfy hlas.

9 (fragment sonetu mimo cyklus)

Však ten zásvit růžojasných lící
jest ten promyk hvězdy padající;
a jak klesá v černé noci zdroje,
"Dobrou noc!" můj volá za ním hlas;
"mstítelem mým vkrátce bude čas,
zničiv krásu tvou i pouta moje."

Úvodní sonet z "Máje"

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

It was late eve - the first in May -
Eve in May - it was love's hour.
The turtle-dove's voice called to love,
Where the pine grove wafting lay.
Love whispered soft the quiet moss;
The blossoming tree lied love's woe,
The nightingale sang love to the rose,
The rose's shown by an odorous sigh.
Smooth the lake in shadow'd bushes
Darkly sounded secret pain,
The shore embraced it round and again;
And the bright suns of other worlds
Wandered through the azure zones,
Burning there like tears of love.

http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/macha2.html
NLN - Česká knižnice (2002)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 flower girl dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 18:43 | Reagovat

Hey cool weblog, just wondering what anti-spam software you use for comments because i get lots on my blog. Anyway, in my language, there should not much good supply like this.
http://www.isdress.org

2 cheap fake watches | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 5:42 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama