"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Zuna Cordatová - Pták brunát (Zvrácené sonety) - 2 mystifikační sonety Romana Szpuka

27. června 2007 v 23:34 | Zuna Cordatová |  Sonety
Probouzející se

V parku se probouzím, v křoví...
(Taštičku vzali mi... kalhotky svlékli,
cosi tam lepká, snad sliny tam stekly.)
Na nebi podivné kovy

svítání taví... Už příští
stín křídel břízy mi opadat hrozí
do tváře... Zle mi... A z úvozu vozy
vzduchem hřmí, dálnice sviští.

Policajt přichází. "Zvedej se!" káže.
Hrubý je. Spěchá. A chce do mne vrážet.
V holubím hejnu má pramáť

odlétá ze střechy... Nechce mě znáti.
Hlas za mnou letí, jak zpitá se klátím:
"Špína seš! Zameť se sama!"

Student

Jak vichr's mě podmet, mé plání...
Ze mne pak zvedl ses, mlhavý, slizký.
Druhu's mě nabídl. (Jak třešni z misky.)
Setřels, čím otec mě zhanil.

Hýčkám si od tebe ranky.
Z bytu's mě vyhodil, v noci tak hodný
(nečtenou knihou je mlhavý chodník,
vánek už rozřezal stránky).

V bufetu svítá. Má blůzka
zvlhlá je, špinavá... úzká.
Jitro mě poslalo napřed, svou plačku.

Student tu snídá... Jsem vlčí:
Z piva mu upíjím... Mlčí.
(Copak bys za to chtěl, můj ubožáčku?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Norbert Holub | E-mail | 16. září 2007 v 19:16 | Reagovat

Zvrácené sonety napsal básník Roman Szpuk, který se ke svému

autorství opakovaně oficiálně přihlásil, např. v televizi nebo letos na jarním olomouckém Festivalu básníků, kde verše ze sbírky předčítal na jednom z večerů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama