"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jan Křesadlo - Pětice poněkud surreálných sonetů - Five Somewhat Surreal Sonnets (česky a v anlickém překladu Křesadlova syna Václava Pinkavy)

18. června 2007 v 9:59 | Jan Křesadlo - Václav Pinkava |  Sonetové cykly
1. Les

Má duše pod strání se zimomřivě choulí
a ještě včera dobře bylo mi,
hlas kukačky je modrou dutou koulí,
se kterou echo pinká o stromy.

Čert lesní vchází v skalní polomy,
má černou tvář a bílé oči poulí,
trouchnivý pařez napůl vylomí
a hledá duše třepotavé, jsou-li.

V průsecích prostorů se hoboj ozývá,
podoben průhlednému holubu,
má duše trne, jako neživá,

prázdné a duchovité halali
se kdesi dávno tříští o skály
a bílý choroš roste na dubu.

2. Metamorfózy

Hlas hodin čtverhranný se dává v klus
a pleskot křídel v koutě lesa vzlyká,
jsem brachymelocynocentaurus,
což značí kentaur s tělem jezevčíka.

Průbežně všechno zaniká a vzniká,
tak jak to káže demiurga vkus,
čas vyvřelin, čas krystalů a drůz:
zakletá duše v osmistěnu pyká.

Tak bylo vždy a tak se neděje,
lomí se světlo v čistých hranolech
a v prostoru již zejí veřeje,

rodí se krystal, který nevězní
a modrá zvonice již nově zní
holubi zobou drobty po stolech.

3. Noc protinožců

Sosnovín lesní sosák rozvíjí
a hebkost křídel srstnatě se ježí,
zlatistost tygrovaných lilií
je jiným květem překonána stěží.

Za nicí můry tančí kolem věží
a usedají sochám na šíji:
ohnivá muška ~ lyšaj straší ji
a dole potok zelenavě běží.

Půlměsíc podobá se praseti
a dorůstaje, vychází až k ránu,
v mechoví konají se tajná objetí,

zrcadla jezer, mnohonásobící
rtuť bradavic, planoucích ve měsíci,
se rozkládají na západní stranu.

4. Estetika let třicátých

Prázdné jsou oči bohů na terase
z nichž Diana zahouká do chodeb,
prasečí měsíc v liliích se pase
a kothurny už kráčí po schodech.

Pleskají v nekonečných pochodech
po imaginární a tajné trase,
v jezírku nymfa bílá zjevila se,
nejasno zda to tělo nebo dech.

Prázdný je zámek, ozvěny v něm bydlí
a pavučiny, střepy soch, a prach,
pavouci meditují nad osidly.

Kosmicky prázdný profil Apolóna:
snad se tu dosud tajný obřad koná,
či odkud jinak čišel by ten strach?

5. Commemoratio vivorum: L.K.

V zámecké kapli celebruje duch
mající místo hlavy půlměsíc,
v průzračném prázdnu, avšak neděsíc,
probíhá mše a v chlebu vzniká Bůh.

Tak děje se, co roků spěje kruh:
Ač místo není známo tobě sic,
vzal by vás do ochrany obě sýc,
jehožto vlastní element je vzduch.

na hranách zelených se mlha rozpouští
a hřeben kohoutí je druhem potravy,
šlépěje velbloudů lze najít na poušti:

Zpěv stupňů zodpovídá ježek ježatý
pokorně klečí knězi u paty,
zatímco celebruje bezhlavý.


překlad:

1. Woodland

My soul cowers shivering, whether with cold or fear
Though I felt happy only yesterday;
Volleying the Cuckoo's hollow blue voice-sphere
Off the trees, the Echo plays at ricochet

The woodland Daemon walks into the fray,
From facial charcoal bulging, his white eyes peer,
Uproots a rotten tree stump out' the way,
Searching for flutt'ring souls, perhaps hiding here.

Intersecting space, the oboe call's elation
Resembles a luminiferous dove:
My soul in suspended animation.

Vacuous and spectral tonal glyphs
Splintering far back against the cliffs;
On the oak, white fungus grows above.

2. Metamorphoses

Quadrate clock-raps galloping hurry us
Wing-slap sobs sound, far off in some woodland glade
A Brachy-melo-cyno-centaurus
Am I, a Dachshund body with Centaur splayed.

Ongoing all, emergent, then decayed
The Demiurge must seemingly like it thus
The time of lavas, crystals, minerals:
Soul in Octagon trapped, until Penance paid.

Thus it has always been, and all's in place,
Light-beams through clean-cut prisms angulate
A portal now appears in empty space

A crystal being born which does not bind
The new blue belfry bell rings out in kind
Crumb-pecking doves on tables undulate.

3. Antipodean Night

The moth unraveling its tongue-like whip
Is velvet down wingleted with stubbled scale
The gilded tiger-lily set to sip
First among equals, who scarcely make it pale.

By night the moths around turrets dance and sail
Gently the marble necks of statues grip
Hawkmoth shocked glowworm hearts tiny heartbeats skip
And far below, the woven stream's green trail.

Truffeling like a hog, the crescent moon,
Fattening up, appearing just before dawn
While in the moss embraces secret swoon,

While looking-glass lakes, in myriad reports,
Mercurial ructions, blazing of lunar warts,
Expansively and wetly west are drawn.

4. Thirties' AEsthetic

Diana hooting, calling through passageways,
Along the terrace empty-eyed gods strain,
The piggish moon in the lily pond does graze
Cothurni climb the stairway yet again.

They flap along in their never ending train
Along their virtual and secret ways
While from the pond a nymph, white, appears to raise
Exhalate mere, corporeality feigns.

The chateau is abandoned, resonances
Cobwebs, splintered statues and dust live here
Spiders spinning their meditative trances.

The vacant cosmic profile of Apollo:
Perhaps some secret rite here they still follow,
Or how else to explain that chilling fear?

5. Commemoratio vivorum L.K.

In castle chapel serving Mass, a spook
In place of head, a crescent moon he sports,
In limpid space disarmingly cavorts
While from the bread, God rises, for the cook.

Thus it goes on, as the years roller-coast:
Unknown the place, omitted by reports,
Your sanctuary's owl is in cohorts
with air itself which underpins it most.

The fog disappears on death-knells' edges green
To-be-found desert camels' footprints lie in wait
While to some food, the cock's comb is more akin:

The bristling hedgehog answers the rising gong
At the priest's heels kneeling in humble song
While he-who's-lost-his-head does celebrate.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama