"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Jan Křesadlo - O ženách (věnec sonetů)

18. června 2007 v 10:10 | Jan Křesadlo |  Sonetové cykly
1.
Ó ženy, kletbo Adamova,
pro Vás jsme z ráje vyhnáni,
pro pouhé jabka sežrání!
Evo, ty smyčko Satanova!

Pro ženskou Trója padla v zkázu,
pro ženskou Ctirad upad v plen,
Abelard pro svou Heloisu
byl dokonce i vykleštěn

Tak draho přijdou vaše slasti,
jimž bolest kráčí v zápětí!
S vámi jsme stále nad propastí!

Ó, ženy zdroje nebezpečí
před vámi hloupí muži klečí,
Ó, kterak o vás nepěti?

2.
Ó kterak o vás nepěti?
Bez vás se nelze naroditi
a ve vás kotví lidské bytí,
od věků, od nepaměti.

Jen vámi život klokotá;
jste zdrojem vzniku, tím i smrti,
jste mysterium, jež nás drtí,
jste nositelky života.

Jste zmije sladce jedovaté
jimž kráčí zkáza v zápětí,
jste pekelnice, nebo svaté.

Jste narkotika přirozená:
Vždy muže omamuje žena;
Jsou slastná vaše objetí.

3.
Jsou slastná vaše objetí
když podléháte síle zteče,
ať vsedě, vleže nebo vkleče
když držíte nás v zajetí,

ať doma nebo v přírodě,
ať v posteli či u postele,
na horách, v lese, ve vodě,
ať v kostele neb na kostele,

ať dole nebo nahoře,
ať ve věži, kde sídlí sova,
ať v jakékoliv prostoře

vždy vaše objetí jsou blahá,
vždy k nim nás vede naše snaha,
jich žádáme si stále znova.

4.
Jich žádáme si stále znova.
těch slastí k nenasycení.
Jsme v jejich sítích chyceni,
jsou naše pouta otrokova.

Ať kněžny, kněžky, nebo selky,
ať dámy nebo holčice,
jste božské básně tvaru znělky:
stojíme o vás velice ...

Ať na kolenou vás jen ctíme,
či pouze chceme s vámi spát,
nikdy se vás přec nezbavíme.

Ať v dočasném, či pevném svazku,
vždycky nás máte na provázku,
jsme pouzí rabi vašich vnad.

5.
Jsme pouzí rabi vašich vnad
a trnem v němém vytržení
když dojde k jejich obnažení,
když pro nás odkládáte šat.

Když jako luna zpoza mraků
pleť v pološeru zazáří
a jako stránky ve snáři
se tiše otvíráte zraku.

Když objeví se obliny,
jež sladce modelují stíny,
ty pahorky a doliny,

když naše touha stále vzrůstá,
ramena, paže stehna, ústa
a vaše ňadra, zádě, klíny.

6.
A vaše ňadra, zádě, klíny
jsou našich věznic závory;
máte nás v moci, potvory
odpusť nám, Bože, naše viny.

Neb pro ty věci zradíme
svobodu vlastní, ba i cizí;
pro maso, které v hrobě zmizí
urputné půtky svádíme.

Tak ženy otrokem je muž
a nemůže být nikdy jiný,
tkví v jeho srdci jako nůž:

Táhnou nás, pravil smilný Goethe,
však tahu toho směr si plete:
Strhávají nás do hlubiny.

7.
Strhávají nás do hlubiny -
a snaž se tak či naopak
nevyhraješ to ani tak,
vždy dopustíš se voloviny.

Neboť i ti, co se jich vzdali,
aby se vyhli pohromě
a dali přednost Sodomě,
se sami vlastně jimi stali;

tak jeden druhému je ženou:
Tím hnusnější je jejich pád,
když za zrůdnou se slastí ženou.

Je žena propast nevyhnutná,
jež nade všeho sladčej chutná,
tam řítíme se každý rád.

8.
Tam řítíme se každý rád
a nemyslíme na následky.
vězní nás: muže, chlapce, dědky
co nemohou už ani vstát.

Pro ženy přijdem na mizinu
i za majetkem pílíme,
pro ženy snadno šílíme,
jest osa světa v ženském klínu.

Pro ženy kazíme si zdraví
pro ženy upadáme v dluh
pro ženy mřeme bez potravy.

Pro ženy mrháme své síly:
Tu kletbu na nás navalili
snad příroda, snad mrzký bůh.

9.
Snad příroda snad mrzký bůh
nás utvořili k smíchu, zlosti,
že ženské smešné kulatosti
nám budou působiti vzruch.

Vložili do nás programy,
že klaněti se budem klínu,
my robotové z proteinů,
vázání slepě na dámy.

Tak jsouce zkonstruováni,
vždy klaníme se k ňadrům, břichu,
synové Evy vyhnaní.

Vždy ztráta rozumu nám hrozí;
tak demiurgové či bozi
si stvořili v nás šašky k smíchu.

10.
V nás stvořili si šašky k smíchu,
jak nejlépe jen dovedli:
Jsme ženským tělem posedlí,
uniknout nelze ani mnichu.

Ponoukají ho pokud žije,
zjevují se mu ve spánku,
na nebi v pruzích červánků
je kreslí jeho fantasie.

Ať mnich, či občan usazený,
ať sexuální dobrodruh,
vždy v hlavě haraší mu ženy.

Tak Stvořitel či stvořitelé
nás k ženám připoutali cele
a uzavřeli bludný kruh.

11.
A uzavřeli bludný kruh,
z nějž nevedou ven žádná vrata;
ať ženská neřád, nebo svatá
ať muž je blb či veleduch,

vždy bude kulhat za svou paní
a dělat ženským kašpara,
ať krásná je, či maškara,
vždycky se jí ten hlupák klaní.

Ach ženy, ženy záhadné
nás všechny lákají a mámí -
ať upřímné, či proradné,

vždy budem míti touhu tuto,
tak bylo zřejmě rozhodnuto
že nemůžeme býti sami.

12.
Že nemůžeme býti sami
a i když k ženám nesmíme,
tak aspoň si je vysníme
a budou opět v duchu s námi.

Bez žen je smutno k zoufání
a s nimi jsou jen komplikace,
problémy, hádky, agitace -
přehnaná cena kochání!

Ó, rozmarné ty samice!
jsou proradné jak vlčí jámy!
kazí nám život velice.

Však nad Siria víc se třpytí
a nelze, nelze bez nich býti
bez žen, však ani se ženami

13.
Bez žen, však ani se ženami:
Samotář myslíš, že se má ?
však neznáš jeho dilema,
měnil by, spárování, s vámi.

Uniknout vášni nelze mu:
Snad gumovou má doma pannu,
snad provozuje samohanu,
či slouží chtíči jinému.

Však vášeň, ta ho neopustí
a takto trestá jeho pýchu,
že tak či onak vždy se spustí.

A tak se tedy lidé žení.
Leč všeobecně: možno není
žít bez hříchu však ani v hříchu.

14.
Žít bez hříchu však ani v hříchu,
žít s ženami či bez ženy?
jsou sice na to stvořeny,
však nikdy ke klidu a tichu!

Kdo vyhne se, má jenom nudu,
kdo ne, má sice zábavu,
však starostí až nad hlavu
a brzy ví, že podleh bludu.

Nejde to tak a ani tak:
Pamatujte si moje slova:
Láska nás zvedá do oblak,

však do pekel nás často srazí.
Andělé! Ďáblové a vrazi!
Ó, ženy, kletbo Adamova!

15.
Ó, ženy, kletbo Adamova!
Ó, kterak o vás nepěti?
Jsou slastná vaše objetí,
jich žádáme si stále znova.

Jsme pouzí rabi vašich vnad
a vaše ňadra, zádě, klíny
strhávají nás do hlubiny:
tam řítíme se každý rád.

Snad příroda, snad mrzký bůh
v nás stvořili si šašky k smíchu
a uzavřeli bludný kruh,

že nemůžeme býti sami
bez žen, však ani se ženami,
žít bez hříchu však ani v hříchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama