"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Deset vítězných příspěvků do soutěže literárního serveru BlueWorld o nejlepší sonet (2004)

27. června 2007 v 23:48 | různí |  Sonety
1. místo
Ztráta citlivosti - (autor si nepřál uvádět své jméno)

A neucítíš vůbec nic
snad tupý tlak za prsní kostí
jen mírný stesk z nepřítomnosti
a zápach uhašených svic

a neuslyšíš ničí hlas
snad ani tón ba ani zvuk
v ulicích náhle žádný hluk
zůstaneš tichu napospas

a neuvidíš viděné
k předmětům, které tvar svůj ztrácí
tvůj zrak jak olej k vodě lne

- čas do smyčky se zamotá …
zrcadlo pohled očím vrací -
tohle je smrt - ne samota


2. místo
Dies certus an, incertus quando - David Mareš
(Den, který jistě přijde, neví se ovšem kdy)

Slunce již zapadá a soumrak jako stín
Krajinu obestře zahalí do temnot
A v číši zůstává jen hořká pachuť slin
A svíce na stole po léta nemá knot

Tak trochu bezmocně koukám se do karet
Zmizela naděje cítím se obehrán
Na ústa bezzubá marně se hledá ret
Který by zacelil tisíce dávných ran

V žilách mi koluje podivně chladná krev
Víčka mám z olova usedá na ně prach
A sýček vypráví jak slzy skropí zem

Nežli se rozezní po ránu ptačí zpěv
Hodiny odbijí ve starých komnatách
Zlověstně pochmurně - mé duši rekviem



3. místo
Poutník - Marek Sekyra

Už vítr zvedá se a zvedá rmut dne ode dna,
jak racků tisíce vlny větrem rozmávané,
překocený slunečník - pyramida beze dna
a světla vlaků jsou jak Perseidy samozvané.

Tři krásné ženy v pramici mne vozí sem a tam
a z brázd v osnově lesku hvězd rybářskou spletly síť,
pak z dýmky popel do řeky v oparu vymetám
a zbytek vína vylévám před temnou lodní příď.

Síť spletenou i ticho kol protrhla jedna z hvězd
a sama v sobě s šplouchnutím hladiny zmizela,
mhu zamotanou v hradbě bříz rozpouští záře měst,
co stará vrba smuteční tu stojí zšeřelá.

A přijde ráno, kdy se zdá, že nám jsou dálky blíž
a obzor leží u tvých vrat, však na nich těžká mříž.


4. místo
Nad propastí léta (torzo, skelet; skoro sonet) - Ivo Harák

vosk kaštanů jak slzy do jehličí
neslyšně stéká, pije jej tvá hlína
jediná sojka která ještě křičí
jediná sojka, jediná je vina

šumící listí voda právě teče
za větrem šplhá vzhůru po úpatí
zatímco kámen na místě a v kleče - -
někdo tu stojí; a cizí se vrátí

myšlenky, básně: slova, slova v prachu
ztracená, ztichlá kdesi mezi pískem
popsaným znova tajnou řečí dětí

rezavým větrem: Kristus sňatý z kříže
si léčí rány v jehličí a mechu
Asrael sojka smutný neboť letí


5. místo
Přijdete znovu na můj sad? - Filip Waller

Vetchý můj mlha sad z barev svlékla.
Oškubán Havran o tóny suit
posolí peřím popela svit.
Malba před modlou myšlenky klekla.

Toužím po Touze; z ledu se spekla,
vyhřezla ze tmy v plamenný břit.
Prsty do kláves darmo jdou klít:
Zbytečná zášti ze mlýna pekla!

Fontány střech a dlažebné hlasy,
jiskřivé lampy, rty plné spásy
kdysi jste snesla, Má, na můj sad.

Zbádány šmahem jsou zeměpásy.
Kdo Vám tak zcuchal rozkvetlé vlasy?
Obral nás oba o patos Had…


6.
Troud
- (-nn-, autor vítězného sonetu)

Pověz mi jak se cítíš dnes
ta pachuť masa na jazyku
ti ostří nůž jen silou zvyku
a stříhá díry do kapes

komu je léto určeno
tobě - či jemu ? Bláhový !
co nevyslovíš, za slovy
už navždy bude ztraceno …

zastav se ! stůj - a zůstaň tak !
krev nevykřesá jiskru z prachu
z bot na rakev Ti zkouší lak

a beze mne je živým snáz
jsem drobná skvrna v almanachu
jsem pouhé ticho na dotaz …


7.
ebeTorptenoS
- (-nn-, autor vítězného sonetu)

toužil jsem ti - má Lásko - napsat sonet
o mracích ve světle a ptácích v povětří …
však básníci jsou bandou marionet
a v touze po lehkosti pózou nešetří

už vím že nedovedu popsat slovy
cit který se ukrývá pod řečí
snad tedy pravdu oči mé ti poví
a doufat smím, že srdce přesvědčí …

já nemohu a nesmím říct si o víc
a cesty ujít smím jen do polovic
než ukrajovat krajíc svobody

a tam, kde lásky slza kane žhavá
že květina je zasazena pravá
však zvadnout je jí dáno - bez vody


8.
Z bláta do louže - David Mareš


Palubu skrápí vodní tříšť
Loď směšně tančí ve vlnách
Z bahna do slaných tratolišť
A obzor skrývá další krach

Když vlna s vlnou smáčí tmu
Slunce si ze svých kasemat
Tichounce brouká do rytmu
Že zítřek dá ti zase mat

Synek se sklesle otce ptá
Proč bezmoc v duši zesílí
Když vítr foukne do plachet

Racek se v dáli zachechtá
Že cesta tam je cesta zpět
Z Charybdy přímo do Scylly


9.
Varnsdorf
(p. Koubkovi) - Ivo Harák

Za oknem, okem: lidé, mraky, stín
věcí, jež byly. Mlčky, bez dějin
mne cosi míjí. Nelze poměřit
dům za oknem: má oprýskaný štít

Den za dnem kráčí, než jej přišlápne
ke hlíně hlavu, oči, zuby, ret:
někdo tu leží; spící pod vápnem
nebude prosit ani vyprávět

o tom, co bylo. Nežli zavře se
hladina vlídnou dlaní hlazená
O tom, co bylo. Co je bez jména

Hladina zatím mraky zrcadlí:
bez sloupů těl se síně propadly
(nad městem ne, až dál, už nad lesem)

(18. 6. 2004, malátnost, únava; před deštěm)


10.
Mohu si přisednout? - Yenn Toussaintská


Mohu si přisednout, poslední rytíři?
Ve dvou se popíjí přeci jen lépe.
Víno je pro ústa, vítr je pro chmýří,
srdce je pro nic - a tepe a tepe.

Mohu si přisednout, Quijote bláznivý?
Slabost jsem měla vždy pro marné činy.
Osudu splétané vláknité tětivy
s úsilím napneš, a cílí už jiný.

Cítím se vyprahle, jak hvězda letící.
Mohu si přisednout na vaši lavici,
na chvíli polevit v bezhlavém letu?

Mohu si přisednout? Je to jen na chvíli.
Zaplatím za víno, co bychom vypili,
dřív, než se rozejdem do jiných světů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama