"Sonety, jaká slast..."
Ivan Blatný

Antonín Klášterský - Hrob básníkův (Sonety babího léta, 1926)

28. května 2007 v 1:16 | Antonín Klášterský |  Sonety
Sním, že jsem v hrobě již tak mnohý rok,
leč dosud slyším vše, nechť tma mne halí:
pláč nad sebou a vzdechy, prázdné chvály
i klevet lži, jak stane tu i sok.

Zprv přichází sem ke mně četný krok,
leč vždy jich míň - už počet jich jen malý:
ti umřeli už sami - ti jsou v dáli,
a jiným splách mne s mysli času tok.

Pak přichází už jenom stará dáma
se stopou krásy v tváři, dlí tu v snách,
a já se chvěji blahem - tys to sama.

A posléze ni ona nejde, ach!
Zda dohrála i ona žití drama?
Teď, teprve teď, rozpadám se v prach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama